7 smrtelných hříchů
(též sedm kardinálních hříchů ) vypočítává katolická tradice od časů Řehoře I. Velikého.
Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“. Hlavní znamená, že hřích vychází z hlavy (lat. caput), proto se v jiných jazycích nazývají „kapitální hříchy“. Podobně kardinální hřích (lat. cardo = pant) znamená stavy mysli, okolo kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka. Jde tedy o hříchy a lidské slabosti, ze kterých vychází další hříšné činy. Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě (viz smrtelný hřích) je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat.
Výčet sedmi hlavních hříchů zavedl na konci 6. století papež Řehoř I. Veliký, ovšem otázka jejich vzniku je nejasná. Podle některých autorů jde o upravenou verzi seznamu osmi zlozvyků, vytvořeného ve 4. století Evagriem z Pontu.
Jednotlivé položky sice už zůstaly od vzniku seznamu neměnné (maximálně v některých jazycích se měnily termíny za účelem lepšího vystižení podstaty daného hříchu, v češtině např. nestřídmost-obžerství), pořadí však stálé nebylo. Jako první je dnes standardně uváděna pýcha a většinou tomu tak bylo i dříve, jak ukazují díla sv. Tomáše Akvinského nebo i Danteho Božská komedie, nicméně nebylo tomu vždy tak: na počátku 14. století byla na prvním místě uváděna nestřídmost (resp. obžerství)
V moderní době se vyskytly i návrhy na zavedení nového výčtu, žádný z nich však výrazněji neuspěl. Tomlin zmiňuje jako příklad návrh filosofa Juliana Bagginiho, přičemž konstatuje, že tyto moderní seznamy mají sklon zaměňovat příčiny s příznaky.Zvláštním případem je novinářská kachna z března 2008, podle níž měla katolická církev seznam aktualizovat, viz sekce „Nové smrtelné hříchy“.
Pýcha (superbia)
Nejvážnější ze všech hlavních hříchů a také ten, ze kterého pocházejí hříchy ostatní. Je definován jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta, nerozumná nadřazenost kvůli kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o chorobný stav srdce. Opakem pýchy je pokora. Jejím démonem je Lucifer - římský bůh, nositel světla, osvícení. Jeden z korunních princů pekel - východ. (viz hiearchie pekla)
Lakomství (avaritia)
Též lakota. Vyznačuje se touhou získávání co největšího majetku a realizováním této touhy.
Démonem pro tento hřích je Mammon - aramejský bůh blahobytu a zisku.
Závist (invidia)
Tento hřích charakterizuje touhu po tom, co má někdo jiný.
Démonem pro tento hřích je Leviatan - had z hlubin, moře. Jeden z korunních princů pekel - západ.
Hněv (ira)
Tento hřích charakterizuje osobu, která neumí kontrolovat pocit zlosti a nenávisti.
Démonem pro tento hřích je Satan - sok, protiklad, žalobce, Pán ohně. Jeden z korunních princů pekel - jih.
Smilstvo - luxuria
Tento hřích charakterizuje touhu po sexuálním uspokojení.
Démonem pro tento hřích je Asmodeus - hebrejský ďábel smyslnosti a přepychu, původně zvíře posledního soudu.
Obžerství - gula
Tento hřích charakterizuje nadměrné požívání potravin a nápojů (především alkoholických. Démonem pro tento hřích je Belzebub - Pán much, pževzatý ze symbolismu skarabea
Lenost - acedia
Tento hřích charakterizuje odmítání svých schopností, které by mohl člověk využít. Děmonem pro tento hřích je Belfegor - zobrazován jako mladá půvabná žena, nebo jako démon s rohy.
Proti těmto démonům se dá bránit jen cnostmi