Paranormal

Profesor Joseph Davidovits, francouzský chemik, je čilý starý pán, který říká, že kvádry pro pyramidy jsou z geopolymerů, které jsou údajně pevnější, než vápencové bloky z blízkých lomů. Tvrdí, že původní vápenec by nevydržel tlak v pyramidě. Nejdříve se podívejte na video odlití bloku geopolymerů, které Davidovits umístil na youtube.com (http://www.youtube.com/watch?v=znQk_yBHre4). Toto video shlédlo přes 110 000 lidí.

Stručný obsah uvedeného videa:

• Výchozí materiál (asi z 95 %) je vápencovitý, sypký a hrudkovitý, rozmíchává se s vodou a s 5% jílu a kaolínu v mělkém bazénu pomocí dřevěných hřabel.
• Směs se nechá asi 7 hodin zavadnout a vysoušet na slunci.
• Zavadlá hmota se v putýnkách na zádech nosí do dřevěné formy o rozměrech velkého kuchyňského stolu nebo balíku slámy - typický blok pyramidy měl 2,5 tuny, to je objem asi 1 m³.
• Ve formě se zavadlá směs udusává ručně beranidlem o čelní ploše asi velkosti formátu A3. Za 3 hodiny je možno dřevěné bednění odstranit. To platí pro Egypt, ve Francii prý bude celkově tuhnout měsíc.
• Je možné odlévat i větší bloky až 15 tun a bloky mohou být položeny na sebe s minimální spárou mezi vrstvami. Čím je výchozí materiál řidší, tím je struktura odlitku hladší.
• Davidovits tvrdí, že vědci v Technickém institutu v Massachusetts v USA potvrdili na jaře 2008, že kvádry lze tímto způsobem vytvořit a že v kamenech pyramid jsou atomy uspořádány jinak než v přírodním vápenci. (Zdroj: článek v MF Dnes 30.6.2008 - Pyramidy? Přece z umělého kamene.)
• Předchozí článek MF Dnes uvádí výrok prof. Davidovitse: "... v oblasti se sice nacházejí vápence, ale pro stavitelství jsou nevhodné. Jsou příliš měkké, nemají dostatečnou životnost, na takové monumentální stavby se nehodí. Pyramidy z nich by se vlastní silou zbořily."
• V lomech Toura a Maadi poblíž Gizy se vápencové kvádry prokazatelně těžily. Davidovits to v článku vysvětluje tak, že vápenec byl potřebný jako surovina pro geopolymery.

Můj komentář:

C. W. Ceram (1915-1972, vlastním jménem Kurt Wilhelm Marek) byl německý novinář, spisovatel a popularizátor archeologie. Byl zraněn u Stalingradu, odlétl s posledním letadlem z obklíčení, po válce se vrátil k publikování a koncem padesátých let vydal knihu "Bohové, hroby a učenci", ve které uvádí, že vápencové bloky byly těženy na obou březích Nilu. Technika lámání bloků byla vysekáním kruhových otvorů, do nichž se natloukly dřevěné kůly, které se zalévaly vodou. Kvádr se odlomil tlakem bobtnajících klád a přepravoval se pomocí válečků. A to jsem se nedočetl zatím nikde jinde. Dále nelze než citovat Ceramův výrok: "Genialita je schopnost zredukovat komplikované na jednoduché."

Pročetl jsem hodně literatury o pyramidách a jejich stavbě - technicky a časově náročné se mi zdá právě lámání kaneme a jeho přeprava, naložení na lodě, vykládání z lodí. Pak až lze diskutovat o dopravě kvádru nahoru na pyramidu. Dochovaly se měděné nástroje tradičně označované jako dláta. První pohled na tento nástroj ukazuje, že šlo o čtyřboké sekáče (dělníci v lomu na žulu měli dříve i u nás tyto "kameníčky" - mimořádně tvrdé ocelové nástroje se čtyřbokým hrotem, které používali rovněž k vysekání kulatých otvorů pro trhání kamene bobtnajícími kulatinami dřeva). Musím se podivovat, proč Egypťané lámali kvádry, které pak zřejmě roztloukli i a nosili v putýnkách k míchání do "bazénu" a pak zavadlou hmotu do dřevěných forem.

Až asi do 11. století n.l. neznal středověk použití pily. Pila byl keltský vynález na 1000 let zapomenutý. Trámy se sekaly podle naznačené linky pomocí tesařských širočin z klád položených vodorovně na dřevěných kozách asi do kolen vysokých. Skupina tesařů byla schopna vyrobit trám za hodinu, velký nejvýše za několik hodin - uměli to tesaři ještě před padesáti lety. Výroba širokého prkna tímto způsobem ve starověku byla nesmírně pracná a neefektivní, osekáváním zůstala jen středová fošna. Pohled na kamenné bloky pyramid ukazuje, že by bylo třeba obrovské množství různě velkých forem. Každý, kdo dělal bednění ("šalung"), třeba jen pro plot, ten ví, že příprava těsného dřevěného bednění z prken a jeho zajištění proti tlaku je zdlouhavá a pracná. Vyrobit těsné a rychle rozebiratelné bednění o výšce skoro metr bylo pro Egypťany, kteří neznali pilu a neměli v podstatě vhodné hřebíky, přímo mrhání prostředky a časem. Nehledě na to, že tažení celého kvádru (po dřevěném trámku řekněme silou odpovídající 70% jeho tíhy), je jednodušší, než vynosit v putýnkách celou tíhu nákladu nahoru. Proč by odlévali při stavbě pyramid malé kvádry, když mohli stejným způsobem nanosit zavadlou hmotu do obrovských bazénů vymezených po stranách utěsněnými vápencovými bloky?

• Davidovits připouští, že z geopolymerů nejsou pyramidy celé. Neuvádí jaký je podíl přírodních bloků. Rozčiluje se, že Egypt nechce povolit regulérní odběr vzorků z pyramid. Neuvádí však, kde geopolymerové bloky jsou. Takže se nedivím, že mu Egypťané nechtějí povolit rozebrat kus pyramidy.
• Profesor Miroslav Verner, náš nejpřednější egyptolog, uvádí, že uvnitř pyramid byly moderními nedestrukčními metodami v 80. letech objeveny prostory zasypané pro zrychlení stavby pískem. Můj názor je jednoduchý - pokud byly používány geolopymery, tak v místech k tomu výhodných - třeba k vyrovnání vrstev a vyplnění mezer, kde nebyl k dispozici vhodný kvádr. Bednění pak tvořily samotné sousední kvádry. Vápencová drť, která vznikala při lámání a opracování bloků by se tedy rovněž využila.
• Egyptologové uvádějí četné dutiny v pyramidě a nemají žádné problémy s pevností vápence. Chodby až desítky metrů vysoké uvnitř pyramidy využívají tzv. přečnělkovou klenbu z vodorovně položených vápencových bloků - dutiny přečkaly tisíce let a byly mnohokrát vyfoceny v bezvadném stavu. Původní vchod do Velké pyramidy je 15 m vysoko a je zajištěn dvěma asi 2 m vysokými bloky ve tvaru obráceného písmene V (tzv. sedlová klenba). Pod původním vchodem je uměle vybouraný vchod (i pro nynější návštěvníky), který není zajištěn nijak a vápenec drží tlak dobře. Spisovatel C. W. Ceram uvádí, že uvnitř Velké pyramidy je nad pohřebními komorami pět odlehčovacích dutin - architekti prý spočítali, že je to odlehčení zbytečné a žulové bloky stropu by snesly i 5 krát větší zatížení.
• Žádná pyramida se nezřítila vlastní vahou. Pyramida v Médúmu je stupňovitá, později byla rozšířena a nakonec obložena do tvaru hladké pyramidy. Arabové jí nazývají falešná pyramida. Toto spadlé obložení nyní leží poblíž 92 m vysoké pyramidy. Profesor Verner připouští názor, že to může být zbytek stavební rampy. Zborcení pyramidy je možnost, kterou egyptologové spíše zamítají, i když první pyramidy stojí na písčitém podkladu. Některé nižší pyramidy obsahují i nepálené cihly, jiné i kamenné (ne vápencové) bloky. Klasické pyramidy například v Gíze však stojí na kamenném podloží a jsou z vápencových kvádrů. Nevím, jaké vlastnosti má vápenec poblíž Gizy, ale z vápence jsou celá pohoří (je také na Everestu), hluboké krasové jeskyně a propasti, třeba asi 125 m hluboká Macocha.
• Uvedený článek z MF Dnes je nejspíše shodný s http://zpravy.idnes.cz/pyramidy-podle-slavneho-vedce-jsou-z-umeleho-kamene-fh6-/brno.asp?c=A080621_997037_brno_taj - popisuje využití geopolymerů jako náhrada cementu ve stavebnictví, kde stačí nižší pevnost. Výroba geopolymerů je ekologická - představuje 6 krát méně uvolněného CO2, než při výrobě cementu.
• Použití geopolymerů - jako materiál při pozemních i dopravních stavbách, v úložištích nebezpečných odpadů. Jsou z něj vyrobeny části karoserií vozů formule 1, destičky štítů raketoplánů nebo kostní náhrady v lidském těle. Letiště v Los Angeles bylo opraveno pomocí geopolymerů.
• Článek na http://vikend.ihned.cz/1-10000070-18802110-v00000_d-95 uvádí použití geopolymerů k restaurování kamenných soch, kde má větší životnost, než pískovec. Mohou se z nich dělat třeba fasádní obklady, chodníkové i stavební dílce pro pozemní nebo dopravní stavby (zvláště protihlukové stěny). Ve světě jsou pouze dvě místa, kde se nachází materiál přímo vhodný bez úprav pro výrobu geopolymerů - v Austrálii a poblíž Plzně, kde je ložisko lupků (zde jako zbytek po těžbě černého uhlí). Česká republika má šanci se stát Gopolymerwalley. Zkušenosti s težbou surovin napovídají, že to bude spíše Geopolymerkráter - unikátní ložiska kaolínu už jsou v rukou nadnárodních společností a porcelán nebo keramiku dovezeme třeba z Číny.

Více o lupku je na www.zud.cz/dokumenty/vznik_lupku.pdf. Lupek je vrstevnatý jílovec - usazený sediment složený hlavně z kaolinitu (Al2O3. 2SiO2.2H2O), který obsahuje chemicky vázanou vodu. Od jílů se liší větší pevností, vrstevnatostí a lupénkovitostí, je méně pevný než břidlice. Lupek se využívá jako ostřivo při výrobě žáruvzdorných a ohnivzdorných materiálů.

Článek na http://www.enviweb.cz/.../Geopolymer_Valley_Nitky_smeruji_do_Ceske_republiky.html si zaslouží pročíst celý. Geopolymery jsou odolné vůči vysokým teplotám (do 1000°C), při kterých již nelze použít cement. Rozporné je ovšem tvrzení, že při jejich přípravě se vznik emisí CO₂ snižuje o více než 50 %. Jinde Davidivits uvádí 6 krát nižší produkci CO2, než při výrobě cementu. Do budoucna pak může být velmi podstatná stabilizace nebezpečných a radioaktivních odpadů pomocí geopolymerních matric (tzv. solidifikace). Geopolymery mají schopnost bezpečně ukládat nejrůznější komponenty, každou částečku hermeticky a nerozbitně zapouzdří. Pouzdra pak k sobě přirostou, tím vznikne nový materiál, bez rizika, že z něho něco unikne.

Při výrobě 1 tuny cementu uniká do ovzduší 1 tuna CO₂. Při roční světové produkci jde o 1,8 miliardy tun CO₂, což je 6-8 % veškerého množství emisí způsobujících skleníkový efekt. (Dopravě se připisuje 18 % CO₂.)

Archeologické nálezy u měst Ur a Chaldees ukázaly, že se zde cihly připravovaly ze směsi popele a vápna. Ve starověkém Římě se jako materiál na výrobu stavebních hmot začal využívat sopečný produkt - pucolán. Davidovits tvrdí, že římské Koloseum je z geopolymerů. Pokud vím, tak dříve se tvrdilo, že je z tzv. románského cementu, kterému se připisovala životnost tisíce let v tamějším prostředí a složením se blížil asi hydraulickému vápnu. Prostě při pálení vápna asi na 1000°C se tam přidávalo trochu hlíny a vznikl jakýsi slabý cement. Cement se dnes vyrábí z hlíny a vápence v poměru asi 1:3 a vypalováním na 1300°C -1500°C a následným semletím cementového slínku. Výroba cementu je tedy energeticky náročná. Cement obsahuje hlavně křemičitany a hlinitokřemičitany vápenaté a tuhne i pod vodou, s čímž budou mít geopolymery potíže.

Adresa http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=http://www.davidovits.info/&sa=X&oi=t obsahuje strojový překlad ze stránek profesora Davidovitse. Dále o geopolymerech je adresa http://www.geopolymer.org/category/science.

GEOPOLYMERY

Název zvolil profesor Davidovits asi dobře - není snadné vymyslet nový název, který je zapamatovatelný ve všech jazycích. Nicméně celkem do nedávna jsem se domníval, že se přidávají organické polymery, což není pravda. Pojivem jsou jíly a kaolíny.

Velmi rozdílné vlastnosti geopolymerů jsou dány výchozími materiály. Výhodou našich lupků je to, že nepotřebují aktivaci, čímž se nejspíš rozumí i zahřívání - často se uvádí u geopolymerů 300°C, jinde 600-700°C. Tím vznikají značné rozdíly v uváděné energetické náročnosti od asi 16-17 % do 50 % energie potřebné pro výrobu cementu - myslí se asi stejně výroba betonu z cementu, což spotřebuje další energii.

Haldy lupku vysoké až 70 metrů poblíž Zbůchu u Plzně se chystal v srpnu 2007 využít tým ERIGA - Evropský výzkumný ústav profesora Davidovitse pro aplikaci geopolymerů. Za českou stranu se na projektu podílejí ing. Vaněk, ředitel brněnské společnosti TIMBERLAND, a přerovská firma PSP Engeneering, dodavatel technologie pro průmyslovou výrobu geopolymerů. Náš stát měl být prvním státem na světě, kde se geopolymery budou vyrábět ve velkém. Uvádí se, že tyto lupky celkovým množstvím představují "náhradu" za cement pro celou ČR zhruba na 20 let.

Stránky http://odpadyservis.ihned.cz/c4-10066110-18251200-E00000_d-geopolymery-a-jejich-pouziti-pro-nakladani-s-odpady jsou z roku 2006 a uvádí využití geopolymerů při zpracování odpadů. Jako geopolymery jsou označovány anorganické polymerní materiály, které jsou připravovány polykondenzační reakcí základních hlinito-křemičitanových materiálů v zásaditém prostředí za normální teploty a tlaku. Při přípravě geopolymeru vzniká daleko menší množství CO2, než při přípravě portlandského cementu.

Pro přípravu geopolymerů byly studovány různé základní materiály, jako jsou albit, kaolinit a další typy hlinitokřemičitanových minerálů. Geopolymerací lze také přeměnit řadu odpadních surovin, především elektrárenské a teplárenské popílky, na plnohodnotné geopolymerní materiály s vysokou pevností, odolností proti ohni, kyselinám a bakteriím.zdroj