Paranormal

Velkolepý megalitický kruh z obřích kamenných kvádrů ve Stonehenge odolává zubu času, připomíná zasutá tajemství náboženství a vědy a zůstává pro moderní svět věčnou hádankou, architektonickým divem i oslavou lidské představivosti. Sloužil jako posvátné pohřebiště, či jako prehistorická observatoř?

Stonehenge nápadně se tyčící uprostřed Salisburské planiny v jižní Anglii zůstává hádankou starou jako sám čas. Pouhých 13 kilometrů odtud, v městě Salisbury, se nachází jedna z nejskvělejších katedrál v celé Anglii. Sedm století, jež uplynula od chvíle, co byla postavena, jsou však jen krátkým obdobím ve srovnání s věkovitostí těchto obrovských kamenů.Zdejší pozoruhodné soustředné kamenné knihy představují výsledek tisíciletého prehistorického vývoje. Toto monumentální dílo spojuje mladší dobu ka­mennou se starší dobou bronzovou: vzniklo ve třech nebo dokonce čtyřech údobích v průběhu přibližně 1500 let, hlavní část mezi lety 1800 a 1400 př. n. 1. To, co ze Stonehenge zůstává dnes, je však jen stínem jeho někdejší slávy. Více než polovina kamenů se totiž skácela, zmizely nebo je pohřbila zem.Stavba začala už kolem roku 2800 př. n. 1. (někteří odborníci tvrdí, že již koleni roku 3800 př. n. 1.), kdy byl vyhlouben rozsáhlý přikop a 56 jam, nalezených v jeho hliněném náspu. Tyto jámy, pojmenované po Johnu Aubreym, jenž je v 17. století objevil, jsou dnes překryty betonem, ale první obrovitý kámen, který tu kdysi byl vztyčen a který značí vstup do areálu, takzvaný Patní kámen, prý stojí na původním místě. Mezi Aubreyho jámami a mohutnými kvádry uprostřed celé plochy leží další dva kruhy, tvořené opět jámami.Tyto kruhy se označují písmeny Y a Z a je možné, že měly jistý astronomický význam.Kolem roku 2100 př. n. I. sem bylo z Walesu dopraveno 80 kvádrů šedomodrého pískovce. Na místě byly uspořádány do dvou soustředných kruhů, ale později je nahradil kruh 30 obrovských pískovcových monolitů zvaných sarseny. Uvnitř tohoto kruhu stály dvě neúplné formace ve tvaru podkovy. Vnější podkovu tvořilo pět sarsenových trilitů (dvou kolmo vztyčených kamenů, na nichž vodorovně spočívá třetí"), vnitřní podkovu pak 19 opracovaných balvanů šedomodrého pískovce. Uvědomíme-li si. že neolitičtí dělníci používali ke kopání jen krumpáče zhotovené z jeleního paroží, tají se nám nad jejich stavbou dech.Anglosasové dali megalitu jméno Stonehenge, což značí visící kámen. Středověcí písaři ho označovali poeticky jako Tanec obrů. Mezi učenci, kteří toto místo zkoumali, panovala zásadní shoda, že Stonehenge má jisté mystické vazby, ale všichni se přeli, k čemu vlastně sloužilo. Například Inigo Jones, architekt žijící v 17. století, tvrdil, že kameny představují zbytky římského chrá­mu. Následující dvě století zas byla přesvědčena, že kruh z kamenů býval druidskou svatyní a že se tu praktikovalo uctívání Slunce a přinášely lidské oběti. To ovšem není pravděpodobné, protože Stonehenge bylo dokončeno nejméně 1000 let před rozkvětem druidského kultu.

Pravda o této památce probleskla poprvé až ve 20. století, kdy archeologově určili její skutečné stáří a dospěli k realističtějším závěrům o jejím původním smyslu. Známo je toho však zatím jen málo.Sarseny vnějšího kruhu, z nichž každý měří na výšku pět metrů a váží 26 tun, sem pravěcí dělníci přivlekli z pahorkatiny Marlborough Downs, vzdálené asi 32 kilometrů. Na místě byly sarseny sestaveny tak přesně, že čepy na svislých kamenech bezpečně zapadly do děr vytesaných do vodorovných překladů. Desky šedomodrého pískovce, které pocházejí z vrchů Přeseli Hills v jihozápadním Walesu a váží až čtyři tuny, nejspíš přivezli na vorech podél velšského pobřeží a dále po řece Avonu. Zbytek cesty je dávní stavitelé opět vlekli.Proč ale bylo veškeré toto úsilí vynaloženo? Většina archeologů dnes zastává názor, že Stonehenge sloužilo jako obřadní pohřebiště. Poukazují při tom na množství náspů v této oblasti, která má zároveň největší koncentraci kruhových mohylových hrobů v celé Británii. V mnoha Aubreyho jámách se našly stopy pohřbu žehem, i když zároveň existují důkazy, že jámy samy byly vyhloubeny mnohem dřív, než do nich byl popel uložen. Je možné, že se jich používalo k rituálním úlitbám - tedy že do nich zbožní zemědělci lili například víno, aby si usmířili přírodní božstva, a že kruhy z kamenů představovaly jistou obřadní svatyni.V poslední době někteří astronomové tajemství kamenů údajně dešifrovali a tvrdí, že Stonehenge je prehistorický počítač, astronomicky kalendář či astrologický kalkulátor. Uspořádání kamenů má zřejmě přímý vztah k pohybům Slunce, Měsíce a planet i věčně pro­měnlivým souvislostem mezi nimi. zdroj

^{Fungoval snad Stonehenge jako obrovské hodiny?}

Velšským vědcům se podařil objev, který by mohl rozluštit mystérium kamenného kruhu Stonehenge. S pomocí nových technologií prokázali přesný původ některých kamenů použitých při starověké monumentální stavbě. Kamenný kruh Stonehenge byl postaven 3 100 let před naším letopočtem na jihozápadě Anglie. Kdo a jakým způsobem kameny vztyčil, zůstává záhadou. Vědečtí detektivové z Cardiffu chtěli tajemství přijít na kloub. "Stonehenge zahrnuje vnější kruh, vnitřní kruh a vnitřní podkovu. Vnější kruh, což jsou ty ohromné kameny, je místní. Ty kameny pocházejí ze Salisburské pláně v oblasti Stonehenge," říká geolog Richard Bevins z Velšského národního muzea.

V roce 1920 vědci určili, že kameny vnitřní podkovy pocházejí z oblasti pohoří Preseli v západním Walesu. Což je 240 kilometrů daleko od Stonehenge. Otázkou zůstává, jak se tehdejším lidem podařilo přemístit těžké kusy skály na takovou vzdálenost.

"Kameny z vnitřního kruhu a z vnitřní podkovy, takzvané Modré kameny, váží dvě až tři tuny, čili pořád jsou to pořádné kusy skály na to, aby s ním člověk jen tak manipuloval," připomíná Richard Bevins.

Jedinečný objev starou debatu znovu rozdmýchal. Tým doktora Bevinse porovnáním vzorků určil, kde přesně se na pahorkatině Preseli nacházejí kameny použité při stavbě. Pomohly mu v tom nové technologie a pečlivé srovnání obsahu nerostů. "Díky zkoumání pod mikroskopem jsme narazili na dobrou shodu," potvrzuje Bevins. "Ale chceme to celé posunout ještě dál. Chceme přesnou diagnostiku a data."

Přesný původ kamenů

Geochemik Nick Pearce proto dostal za úkol analýzu krystalů zirkonu ve vzorcích kamene. Použil k tomu revoluční technologii, při níž krystaly valorizuje. "Získáváme velmi tenké vzorky. Mezi nimi potom identifikujeme ty, které obsahují krystaly zirkonu, jež chceme analyzovat. Pak na ty vzorky vypálíme silný laser, zaměřený na jednotlivé krystalky. Vzniklá pára se přemístí do hmotnostního spektrometru a my zanalyzujeme složky toho nerostného krystalu," vysvětluje Pearce.

Porovnáním chemických stop geochemik prokázal přesný původ kamenů. Jenže takový výsledek nikdo neočekával. "Je to místo, o kterém předtím nikdo ani neuvažoval, severní strana pohoří Preseli," zjistil Pearce.

Tohle úplně mění pohled na věc

Nový objev postavil na hlavu teorie o tom, jak stavitelé kameny přepravovali na Salisburskou pláň. "Vždycky se předpokládalo, že je lidé nějak převezli na jih k Bristolskému kanálu a naložili na vory v Milford Havenu. Tohle úplně mění pohled na věc," oznámil geolog Richard Bevins.

Nyní se spekuluje o tom, že kameny byly převezeny 16 kilometrů na západ do přirozených přístavišť velšského pobřeží. Odtud je lodě odvezly na místo určení. Tuhle teorii ještě musí ověřit archeologové. Milovníci mystérií se nemusejí obávat. Zdá se, že Stonehenge stále ukrývá řadu tajemství. ^zdroj