Indiáni - Jižní Amerika

^{seznam národů najdete ZDE}

Inkové

Incká říše (kečuánsky Tahuantinsuyo („Čtyři země“), španělsky Imperio Inca) byl státní útvar v Jižní Americe na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Zanikl pod náporem španělských dobyvatelů, vedených conquistadorem Franciskem Pizarrem. Pojmenování „Incká říše“ není v zásadě správné. Inka byl oficiální titul pro panovníka a jeho příbuzné, kteří představovali elitu říše. Inckou kulturou se proto rozumí kultura dominantní složky tohoto mnohonárodnostního státního útvaru. Inkové přijali za svou kečujskou kulturní tradici a jazyk a pomocí vojenské a ekonomické expanze pak tuto tradici vnutili podrobeným etnikům. Některá etnika žila s Inky v míru, ovšem s některými byli Inkové v rozepři. To pomohlo později v dobývání říše Francisku Pizzarovi.

Bohové

Pačamama

Pačamama, někdy též Pača-Mama či Pachamama (kečuánsky a aymarsky Pachamama ), je původně inckou, chtonickou bohyní plodnosti, která dohlíží nad setbou a sklizní, může ale také způsobovat zemětřesení. V kečuánštině a ajmarštině znamená její jméno „Matka Země“ (pacha = země, mama = matka). Příchod křesťanů do latinské Ameriky částečně překryl kult Pačamamy Pannou Marií.

Podle incké mytologie je jejím otcem bůh-stvořitel Virakoča, sestrou měsíční bohyně Mama Kuila a bratrem sluneční bůh Inti. Jako její manžel byl uváděn bůh-stvořitel Pačakamak (v pozdějším období někdy ztotožňovaný s Virakočou) nebo Inti. Jejím posvátným zvířetem je lama.

I přes značné rozšíření křesťanství v Andách je díky dualismu domorodých obyvatel Pačamama stále uctívána a to hlavně rolníky a pastevci na venkově. Pačamama je uctívana každý den. Toto uctívání se jmenuje challa. Jednou ročně se pak slaví „Martes de Challa“, kdy lidé pálí jídlo, svíce a další zápalné obětiny. U těchto oslav se často vyskytují i místní šamani nazývaní „yatiri“. Festival se koná po karnevalu a jeden den před Popeleční středou.

Virakoča

Apu Kon-Tiki Virakoča (kečuánsky Apu Qun Tiksi Wiraqucha či Wiraquĉa) je jedno z hlavních inckých božstev. Vystupuje často jako bůh-stvořitel, který stvořil svět, slunce i všechny ostatní bohy, lidi i zvířata, o další chod světa se ovšem pak již příliš nestaral. Jindy je chápán spíše jako mýtický zakladatel, který během své pouti světem učil lidi základům civilizace

Podle jedné z pověstí vystoupil z jezera Titicaca, stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Poté se rozhodl stvořit živé bytosti tak, že dýchal do kamenů. Napoprvé však stvořil jen tupé obry, s nimiž nebyl spokojen, proto je zničil potopou a poté vytvořil nové bytosti z menších kamenů. Poté co dokončil své dílo, odešel po hladině Tichého oceánu na západ. Lidé věřili, že se v těžkých časech vrací zpět.

Podle další pověsti měl syna Intiho a dvě dcery: Mama Kuilu a Pačamamu. Ve stejné pověsti Virakoča zničí lid kolem jezera Titicaca potopou a nechá přežít pouze jeden pár, který pak položí základy civilizaci Inků.

V jiné legendě byla Virakočovou manželkou bohyně Mama Koča, s níž Virakoča zplodil prvních osm lidských bytostí.

V další pověsti zas měl dva syny - Imahmano Virkoču a Tokapo Virkoču -, které vyslal ke kmenům na severozápadě a severovýchodě, aby zkontrolovali, zda se lidé drží jeho přikázání, zatímco Virakoča sám odcestoval na sever. Virakočovi synové během své cesty pojmenovávali věci, rostliny a zvířata kolem sebe a učili lidi, které plodiny a zvířata se dají jíst a jaký mají užitek. Nakonec všichni tři dorazili do Cuzca a na tichomořské pobřeží, načež odešli přes oceán

Náboženství a rituály

Nejdůležitější postavou inckého náboženství byl sám Inka. Inčtí panovníci byli sami považování za syny boha slunce. Všichni tedy věřili, že mají božský původ. Následník trůnu mohl pocházet jen z čisté linie, a proto to býval nejstarší syn sourozenců - tedy jeho otec a matka byli bratr a sestra.

Každý měsíc se konala nějaká velká slavnost. Při této slavnosti měl hlavní úlohu Inka. Většinou se tyto slavnosti týkaly zemědělství, protože incká společnost byla hlavně zaměřena na zemědělství, v němž dosáhli obdivuhodné dokonalosti.

Aztékové

Aztécká říše byl významný státní útvar v předkolumbovské Americe, který se rozkládal na území Mezoameriky, respektive Mexika. Během její vlády došlo ke stavbě značného množství měst, ve kterých se do dnešních dnů zachovalo velké množství památek (např. chrámy, pyramidy atd.), skrytých částečně v džungli. Říše byla rozvrácena evropskými dobyvateli, které vedl Hernán Cortés. (více ZDE)

Mytologie

Aztécká mytologie je bájesloví a základ náboženství Aztéků, obyvatel Aztécké říše. Vyznačuje se především velkým množstvím bohů (přes 1000), protože Aztékové osídlovali území dříve obývané rozvinutější civilizací a při podrobování cizích kmenů přebírali i jejich bohy.

Typickým rysem aztéckého (stejně jako předtím toltéckého) byli lidské oběti, boha Huitzilopochtliho v podobě slunce bylo nutné živit srdci a krví válečných zajatců aby měl sílu na svůj každodenní zápas se silami noci. Oběti bohu Xipe Totecovi byli stahováni z kůže kterou si pak oblékali jeho kněží.

Stvoření světa

Na počátku existoval pouze bůh Ometeotl který měl dva aspekty, muže (Ometecuhtli) a ženu (Omecihuatl), je také nazýván "Dvojjediným pánem". Jeho potomci byli čtyři Tezcatlipocové, prvním z nich byl Černý Tezcatlipoca (totožný s klasickým Tezcatlipocou aztéckých mýtů), pán noční oblohy spojený se severem, Bílý Tezcatlipoca (Quetzacoatl), spojený se západem, Modrý Tezcatlipoca (Huitzilopochtli), spojený s jihem a Červený Tezcatlipoca (Xipe Totec), spojený s východem. Zároveň s nimi vznikl i bůh Tlaloc a jeho manželka Chalchiuhtlicue.

Soupeření prvotních bohů vedlo ke stvoření a následnému zničení čtyř jdoucích světů či epoch - "sluncí" - z nichž každé skončilo katastrofou. Prvním z věků je "4-jaguár", osídleno obry. Zde vládnul Tezcatlipoca, trval 676 let a po shození Tezcatlipocy Quetzacoatlem do vod byl svět zničen jaguáry, jejichž silou byli obři vyhlazeni. Druhým věkem je "4-vítr" kdy naopak vládnoucího Quetzacoatla svrhl Tezcatlipoca, svět pak zničil obrovský hurikán a . Ve věku "4-déšť" vládl Tlaloc a ukončen byl ohnivým deštěm seslaným Quetzacoatlem (je možné že se jednalo o vulkanický prach, což je v této oblasti poměrně častý jev). Věk čtvrtý "4-voda" ovládala Chalchiuhtlicue a byl zničen potopou kdy se lidé přeměnili v ryby. Až potom nastal pátý věk "4-pohyb", ve kterém žijeme my.

Náš věk byl zahájen v Teotihuacánu díky sebeoběti boha Nanahuatzina, který se vrhl do ohně a přetvořil se v nové, tj. páté slunce - Nahui Ollin, a stoupá vzůru jako Tonatiuh - silný bůh slunce. Po něm se vrhne do ohně i bůh Tecucitzecatl, který se měl původně vrhnout do ohně místo Nanahuatzina, ale jež před plameny ztratil odvahu. K tomu, aby se však nové slunce začalo pohybovat, museli se bohové sami obětovat. Quetzacoatl tedy každému z nich vyrval srdce z těla. Aztékové pak tento čin často napodobovali, aby slunce pak pokračovalo ve své pouti. Avšak i tento pátý svět bude zničen, velikým zemětřesením.

Hlavní bohové aztécké mytologie

• Chalchiuhtlicue ("Sukně z jadeitu") - bohyně řek a jezer, manželka Tlaloca
• Chicomecoatl - bohyně plodnosti a výživy
• Coatlicue ("Hadí sukně") - bohyně země, matka Huitzilopochtliho
• Huehueteotl - bůh ohně, nejstarší bůh
• Huitzilopochtli - bůh slunce, válečníků a kmenový bůh Aztéků
• Mictlantecuhtli - bůh podsvětí a smrti
• Quetzalcoatl ("Opeřený had") - bůh větru, jitřenky a večernice, jeden ze čtyř stvořitelů
• Tepeyollotl - bůh země, jeskyní a tmy
• Tezcacoac Ayopechtli - Bohyně porodů
• Tezcatlipoca ("Pán dýmající zrcadla") - bůh noci, měsíce a zla a ničení, jeden ze čtyř stvořitelů
• Tlaloc ("Ten který dává růst")- bůh vod a deště, u Mayů nazýván Čak, mezi Zapotéky Cosicho
• Xipe Totec ("Pán stažený z kůže") - bůh setby, jara a klenotníků
• Xochipilli ("Květinový princ") - bůh lásky, kukuřice, květin a her
• Xochiquetzal - bohyně květin

Bytosti aztécké mytologie

• Ahuitzotl - vodní démon
• Tlaloqueové - pomocníci boha Tlaloca

Bohové

• Centeotl – bůh kukuřice.
• Coatlicue – Hadí suknice, bohyně země. Tzv. "květinové války" - xochiyaoyotl - byly vedeny k získání zajatců, kteří byli obětováni této bohyni.
• Huitzilopochtli – Modrý mocný pták po levici, hlavní aztécký bůh a bůh války, který žádá lidské oběti.
• Mictlantecuchtli – bůh podsvětí, přes tohoto boha vcházely duše zemřelých do podsvětí.
• Ometecuhtli – Dvojí pán (viz níže).
• Omecihuatl - Dvojí žena - Dvojí pán a Dvojí žena byl manželský pár původních božstev, tvůrců pozdějších božstev a lidí.
• Quetzalcoatl – Opeřený had, přesněji Vzácný bůh - staré toltécké božstvo.
• Tezcatlipoca – Kouřící zrcadlo, aztécký bůh slunce toltéckého původu, střídavě vlídný a střídavě krutý. Je nepřítelem boha Quetzalcoatla.
• Tlaloc – bůh deště, přinášející plodnost a vyžadující dětské oběti.
• Tlazolteotl – bohyně lásky, bohatství a čarodějnictví.
• Xipe Totec – Pán z kůže stažený, bůh zlatotepců, zemědělství a mučení kajícníků.
• Xuihtecuhtli – bůh ohně, slunce a vulkánů.
• Xochiquetzal – Květinové pírko,Opeřený Květ,Vzácný květ, bohyně květin, ovoce, řemeslníků, manželství a plodnosti, rozkoše, milenců a prostitutek.
• Xolotl – bůh noční oblohy.
• Ehecatl (resp. Ehecatecuhtli) - Pán větru, "Ten jenž přináší bouřku".
• Huehueteotl - Velmi starý vznešený bůh, býval ztotožňován s Ometeotlem, dále patron ohně.
• Tonatiuh - Bůh slunce - uctíván zejména v Tezcocu (Texcocu).
• Yiyacatecuhtli - Pán se špičatým nosem, bůh mexických obchodníků pochtecah, zobrazován s pytlem na zádech.

Vyrvu ti srdce z těla není u Aztéků jen úslovím