Čína
Čína (tradiční znaky: 中國, zjednodušené znaky: 中国, hanyu pinyin: Zhōngguó, český přepis: Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu“, jak praví žurnalistické klišé: ve starověku se jím označovaly „ústřední státy“, tedy státy seskupené v Centrální planině, které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury) je geografická oblast a historické území v Asii. Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to, šlo-li o etnicky čínské dynastie, nebo nikoli. (více ZDE)
Mytologie
Čínská mytologie je soubor čínských bájí, pověstí a kulturní historie, předávaných ústní nebo písemnou tradicí. Zahrnuje mýty o založení čínské kultury a čínského státu, popisuje přírodní katastrofy a skutky bohů a hrdinů. Podobně jako u jiných mytologií, i zde lidé v minulosti věřili, že alespoň část těchto příběhů byl skutečný zápis jejich historie. Některá témata mají i více převyprávěných verzí.
Stvoření světa
Existuje šest verzí popisující stvoření světa. V první vystupuje bohyně Nü Kua, která pomocí svých sedmdesáti proměn dala tvar všemu. Jiné dvě verze líčí stvoření světa vzájemným působením sil Jin a Jang. Ve čtvrté verzi se popisuje příběh o bohovi Čuan Sü, který poroučí svým dvěma vnukům Čchungovi a Liovi, aby navždy nesli nebesa a stlačovali zemi, čím je od sebe rozdělují. Další verzi nalezneme v knize Čuang, kterou napsal někdy ve 4. století př. n. l. filozof Čuang Ce. Vystupuje zde bůh Chun-tun, který svou smrtí dá vzniknout vesmíru. Poslední mýtus vypráví o obrovi Pchan Kuovi, polobohovi s lidskou podobou. Pchan Ku umírá a různé části jeho těla se přeměňují na různé věci na zemi: z dechu se stane vítr, z končetin hory, z hmyzu na jeho těle se staly lidé, aj. Jiná varianta příběhu spojuje mýtus o Pchan Kuovi a Jin a Jang.
Stvoření lidstva
V mýtech o vzniku lidí se opět vyskytuje obr Pchan Ku a Jin a Jang. Objevuje se zde i bohyně Nü Kua, která lidi vytvořila pomocí hrnčířského kruhu z žlutého jílu. Když již nemohla dál tvořit, namáčela provázek v bahně a vystřikující kapky se měnili v lidi. Zatímco lidé ze žlutého jílu tvořili vyšší bohatou a šlechtickou část společnosti, lidé z bahna tvořili chudé z nižších vrstev.
Bohové
- Tři čistí (三清), taoistická trojice:
- Yuanshi Tianzun (元始天尊)
- Lingbao Tianzun (靈寶天尊)
- Daode Tianzun (道德天尊)
- Čtyři císaři (四御), nebeští králové taoismu:
- Jü-chuang (Ju Huang, Nefritový císař)
- Beiji Dadi
- Tianhuang Dadi
- Císařovna Země
- Osm nesmrtelných (八仙):
- He Xiangu (何仙姑)
- Cao Guojiu (曹國舅)
- Tie Guaili (鐵拐李)
- Lan Caihe (藍采和)
- Lu Dongbin (呂洞賓)
- Han Xiangzi (韓湘子)
- Zhang Guolao (張果老)
- Han Zhongli (漢鍾離)
- Božstva odkazující na Buddhu:
- Guan Yin (觀音) (觀音菩薩, také Kuan Yin)
- Hotei - smějící se Buddha
- Dizang (地藏菩薩/地藏王, Ksitigarbha) - vládce deseti pekel
- Čtyři nebeští králové (四大天王) - čtyři buddhišští ochranní bohové
- Gautama Buddha (釋迦牟尼)
- Erlang Shen (二郎神)
- Lei Gong (雷公) - bůh hromů a bouří
- Nezha (哪吒)
- Guan Yu (關聖帝君) - bůh bratrství a války
- Zhao Gongming (趙公明)
- Bi Gan (比干)
- Bi Fang
- Kui Xing (魁星)
- Sun Wukong (孫悟空)
- Daoji (道濟)
- Matsu (媽祖)
- Zao Jun (灶君)
- Tu Di Gong (土地公)
- Town god (城隍)
- Zhong Kui (鍾馗)
- Lung Mo (龍母)
- Hung Shing (洪聖)
- Tam Kung
- Wong Tai Sin (黃大仙)
- Meng Po (孟婆)
- Tři vznešení a pět císařů (三皇五帝) - soubor bájných vládců
- Zhu Rong (祝融)
- Gong Gong (共工)
- Chi You (蚩尤)
- Da Yu (大禹)
- Kua Fu (夸父追日)
- Cangjie (倉頡)
- Hou Yi (后羿)
- Čchang E (嫦娥)
- Qi Xi (牛郎織女)
- Han Ba (旱魃)
- Wenchang Wang (文昌王)
- Gao Yao (皋陶)
- Tu Er Shen (兔兒神)
- Wu Gang (吳剛)
Mystické bytosti
- Bashe (巴蛇) - had proslulý polykáním slonů
- Ptáci:
- Fenghuang - čínský fénix
- Jian (鶼) - bájný pták, údajně jen s jedním okem a jedním křídlem: 鶼鶼 pár těchto ptáků je závislý jeden na druhém, jsou nerozlučitelní, představují ženu a muže
- Jiguang (吉光)
- Jingwei (精衛) - bájný pták, který se snaží naplnit oceán větvičkami a kamínky
- Jiufeng - devítihlavý pták užívaný pro strašení dětí
- Peng (鵬) - bájný pták ohromné velikosti s neskutečnou sílou létat
- Qing Niao (青鳥) - bájný pták, posel Xi Wangmua
- Sanzuniao (三足鳥) - trojnohá vrána
- Shang-Yang (Žluna zelená)
- Su Shuang (鷫鵊) - bájný pták, také někdy popisován jako vodní pták, podobně jako jestřáb.
- Zhen (鴆) - zhoubný pták
- Zhu - špatné znamení
- Čínští draci:
- Yinglong - mocný služebník Huang Dia
- Dračí král
- Fucanglong - drak bohatství
- Shenlong - drak deště
- Dilong - drak země
- Tianlong - nebeský drak
- Chi - bezrohý drak nebo horský démon
- Jiaolong - drak potop a moře
- Čínští "jednorožci":
- Čtyři symboly (四象):
- Čtyři démoni (四凶):
- Longma (龍馬) - "dračí kůň", podobný Qilinu.
- Kui (夔) - jednonohý horský drak nebo démon
- Kun (někdy také Peng - 鯤) - bájná obrovská ryba
- Jiang Shi
- Luduan
- Yaoguai — démoni
- Huli jing — liščí duchové
- Nian
- Pixiu (貔貅)
- Rui Shi (瑞獅)
- Xiao (魈) - bájný horský duch nebo démon
- Xing Tian (刑天 "potrestaný" nebo "ten, kdo byl potrestán nebem") - bezhlavý obr
- Chinese Monkey - zlí duchové
- Yifan Zhang - kočičí bohyně
- Zhayu (詐窳)
- Iphot - bytost ze světla, která přináší světlo do světa
Existují i další jiné bytosti.
Jin a Jang
Koncept jin a jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.
Jin (čín. 陰/阴; „tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené“) je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.
Jang (čín. 陽/阳; „světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo“) je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.
Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).
Každá věc se dá popsat jako zároveň jin a jang.
Jin a jang se nevylučují.
- Všechno má svůj opak – ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuji základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.
Jin a jang jsou na sobě závislé.
- Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.
Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang.
- Jestliže uvažujeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin – teplo a jang – žár.
Jin a jang se navzájem podporují.
- Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy: pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.
Jin a jang se mohou navzájem měnit.
- Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.
Část z jin je jang, a část z jang je jin.
- Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít.
Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).
Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha přeměn) kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovená myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filosofie, Taoismus a Konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filosof Tung Čung-Šu učí: Doplňkem všech věcí je jin a jang… Principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou všechny zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin…
Učení o jin a jang se stalo společnou půdou, na které docházelo k značnému sbližování a vzájemnému doplňování a ovlivňování protikladných škol.
To je pro zatím vše pokud vás napadá něco více - prosím napište
Komentáře
Přehled komentářů
Vesmír vznikl sám svím rospínáním drobných částic až vznikli zhluky větší a větší až stoho byly hvezdy a planety .jin ženský rod vesmíru. Jang mužský rod vesmíru.tim jak je vesmír v pohybu rozhořelo se slunce a rozjasnilo měsíc,společně s planetami jin jang udržuje život.
jak to mohlo být
(pepa, 15. 8. 2012 5:26)