Charles Fort
Charles Fort
„Pokud bychom dokázali překročit náš pozemský racionalizmus a akceptovali i odlišné oblasti existence, naše poznání světa by bylo komplexnější a vše kolem by bylo méně záhadné.”
Charles Hoy Fort narozen 6.11.1874 zemřel 3.5. 1932. Tento muž byl americký spisovatel a badatel, který se zajímal anomální jevy.Používal termíny jako Fortean a Forteana, které se dnes používají k charakterizování právě takových jevů ( vysvětlení slova Fortean je to myšlenka, filozofie, lidi, věci samotným Fortem inspirovanými Fort-ean). Charles Fort stojí za zmínku i na těchto stránkách, protože nashromáždil spousty záznamů nevysvětlitelných jevů, hledal především v časopisech a novinách. Snažil se dokázat lidem a vědcům, že nic není nemožné. Co jiní přehlíželi jako bláznivé výmysly, on zkoumal jako reálný úkaz, například žáby nebo podivné kameny padající z oblohy. V roce 1919 vyšla jeho první kniha. Vyvolala jak obrovské nadšení, tak velký nesouhlas. Podněcovala čtenáře k zamyšlení nad přehlíženými úkazy a tajemnem. Charles Fort vydal dalších několik knih, to mu však na slávě nepřidalo. Přestože nikdy nebyl příliš uznávaný, jeho myšlenky přetrvávají dodnes.
Úvod
Charles Fort, badatel excentrik, dal dohromady mimořádnou kolekci asi 40 tisíc popisů nevysvětlitelných a tajemných jevů a událostí. Přitom byl přesvědčen, že žádné teorii bychom neměli zcela věřit, neboť to, co včera bylo ještě nemožné, dnes už může být běžným faktem. Tak například ještě v 19. století předpovědi skotského poustevníka o létajících strojích nebo o skleněných oknech, v nichž budeme moci vidět celý svět, byly považovány za pominutí smyslů a ti, kdo těmto povídačkam věřili, byli zavíráni do blázince. A na zprávy od rolníků, že z nebe padají nějaké podivné kameny, francouzská Akademie věd měla odpověď: "Jelikož v nebi žádné kameny nejsou, proto nemohou z nebe žádné kameny padat." Fort se po celý svůj život snažil prokázat, že mezi tím, co se považuje za pravdivé a reálné, a tím, co se považuje za hloupé a iracionální, existuje obrovský oceán nepoznaného. Tudíž realita, které zatím nerozumíme.
Biografie
Charles Fort se narodil 9. srpna 1874 v Albany ve státě New York. Jeho dětství nebylo příliš šťastné, byl nesmělý a svým otcem často nepřiměřeně trestán. Rychle ztratil veškerou úctu před autoritami a před světem se zcela uzavřel. V jeho životě se stala dominantní touha po vědeckých disciplínách; byl hloubaný, zvídavý a přitom vytrvalý. Jeho první profesí bylo fotografování, ovšem hlavní činností bylo soukromé studium veškerých vědeckých oborů, čemuž se důsledně věnoval po dobu osmi let. Dělal si množství poznámek z oblasti známých fenoménů astronomie, sociologie, psychologie,z poznatků navigace, sopečné činnosti, podvodních jevů, nebo třeba teologie či sexuality. Jeho touhou bylo nalézt mezi těmito obory jisté shody, které by ukazovaly na celkový vesmírný řád, na jednotu všehomíra. Jakmile měl zkompletovaných 25 tisíc poznámek, pochopil, že v nich není to, co hledá. Zničil je všechny, ale znovu začal sledovat a procházet noviny a časopisy. Jeho archív opět začínal narůstat.
Fort naštěstí nikdy nemusel vydělávat peníze na živobytí. Jisté dědictví mu vynášelo skromný příjem. Jeho nadšení pro odhalování záhad bylo natolik silné, že se spokojil i s velmi skromným až bídným živobytím. Po dobu 26 let pracoval až 12 hodin denně, pátral v knihovnách, prohlížel stovky a tisíce časopisů, především vědeckých, kde hledal neobvyklá fakta a události, které tehdejší věda ignorovala nebo vysvětlovala příliš naivně. To, co objevoval v amerických, anglických a francouzských vědeckých časopisech, ho přivádělo k údivu a - jak sám napsal - nutilo ho k novému, jinému způsobu myšlení.
Činnost
Fort měl snahu pečlivě zapisovat a popisovat všechno to, čemu nerozumíme a obzvláště pak to, co se jevilo jako nejvíce absurdní. Velice detailně rozebíral a zaznamenával veškeré mimořádné jevy 19. století. Vysledoval také, že tyto jevy se téměř s pravidelností každých třiceti let zesilovaly a počtem zvyšovaly. Nejvíce záhadných skutečností tak bylo zaznamenáno v letech 1819, 1849 a 1883. Fort všechny tyto nevysvětlitelné jevy považoval za vedlejší efekty činnosti našich neznámých sousedů. Soudil, že kdybychom byli schopni překonat náš pozemský racionalismus a dokázali akceptovat i jiné možnosti poznání, naše znalosti o světě by byly rozsáhlejší a všechno to, co se kolem nás děje by bylo méně tajemné.
Díky setkání Charlese Forta s Teodorem Dreiserem, máme dnes všechny sebrané a zaznamenané Fortovy záhady stále k dispozici. Spisovatel a redaktor Dreiser se dověděl o podivném člověku, který hledá všechno to, co nelze běžným rozumem vysvětlit, seznámili se a spisovatel přesvědčil Forta k napsání knihy o jeho objevech a myšlenkách. Pomohl mu s textem knihy a také našel vydavatele. První kniha vyšla v roce 1919 v Americe, kde vyvolala velikou vřavu. Kniha pod názvem The Book of the Damned patří do literatury faktu, kde se Fort zabývá anomálnímy jevy včetně UFO, podivných pádů organických i anorganických hmot z nebe, počasím, mytologii, mizení lidí za podivných okolností apod. Tato kniha je považována za historicky první sepsané anomální jevy. Mnozí z ní byli nadšení, jiní nazvali autora vrahem vědy.
Později vycházely další Fortovy knihy, ty ale nezměnily velice skromný a osamocený způsob života jejich autora. Charles Fort zemřel 3. května 1932. Jeho příznivci ustavili společnost s Fortovým jménem, která si vzala za úkol pokračovat v započatém díle a podporovat ty, kteří budou kráčet ve Fortových šlépějích. Jejich heslem byla Fortova ústřední myšlenka:
„Nikdy bychom neměli ničemu zcela věřit, ale pouze přechodně akceptovat. To jest akceptovat do doby, než bude záležitost jednoznačně objasněna.”
Charles Fort, díky svému ironickému přístupu k poznatkům a výsledkům vědy, je touto vědou zcela ignorován. Jeho jméno nenajdeme v žádné oficiální americké encyklopedii. Přesto společnosti s jeho jménem figurují v mnoha zemích po celém světě.
Článek byl převzat z časopisu MEDIUM Čč.6/2006 a wikipedie.cz
Červený déšť z dnešního spíše vědeckého hlediska jentak na okraj (orientace na rok 2001 stát Kérala)
Na zem padal červený déšť. Obsahoval záhadné částice. Řada vědců je přesvědčena, že jde o mimozemský život. Výsledky testů se čekají v nejbližších týdnech. Přitom jde o záhadu z roku 2001.
Příběh připomíná sci-firomán. V roce 2001 spadlo na naši planetu, konkrétně na indický stát Kéralu, padesát tun zvláštních červených částic. Teorií bylo mnoho. Nejjednodušší tvrdily, že jde o červený písek ze Sahary. Testy to snadno vyloučily.
Video v EN
Pak se záhadou začal intenzivně zabývat Godfrey Louis, přírodovědec z univerzity Máhatmá Gándhího v Kottayamě. Zjistil, že během dvou měsíců v roce 2001 padal červený déšť v různých částech Kéraly. Louis tehdy přišel s odvážnou teorií, že jde o částice z kosmu, které se dostaly k Zemi na kometě. Pro většinu lidí to bylo velmi výstřední vysvětlení. Po čase se na problém pozapomnělo. Letos v lednu ale případ červeného deště opět ožil. Louis dělal různé pokusy a dospěl k jednoznačnému závěru. Jde o biologické částice.
K jeho teorii se začali vyslovovat vědci z celého světa. „Pokud to nejsou živé buňky, nevím, co by to bylo. Možná že je to počátek něčeho fantastického,“ prohlásil Milton Wainwright, uznávaný mikrobiolog z britské Sheffieldské univerzity. Jiní vědci Louisův závěr naopak velmi pregnantně označili za hloupost, ale jiné řešení se zatím nenašlo.
ČERVENÝ DÉŠŤ
Poprvé padal červený déšť 25. července 2001 na Kottayamu. Během dalších dvou měsíců červeně pršelo na různých místech Kéraly. Noviny byly plné vyprávění očitých svědků. Byla to senzace na titulní stránky. Déšť nechával červené skvrny na šatech. Některé byly růžové, jiné rudé jako od krve. Červené kapky skrápěly zem obvykle necelých dvacet minut.
Louis s asistentem Sathosem Kumarem shromáždili víc než 120 zpráv o červeném dešti z novinových zpráv i z místních zdrojů. Získali také vzorky červeného deště z míst vzdálených od sebe až sto kilometrů.
VÝSLEDKY VÝZKUMŮ
Pod mikroskopem se ukázalo, že jde o červené částice o průměru 4 až 10 mikrometrů. Na mililitr jich bylo kolem devíti milionů. Kubický metr dešťové vody obsahoval kolem sta gramů této hmoty. Louis s Kumarem vypočítali množství srážek, kdy padal červený déšť, a dospěli k závěru, že na zem se dostalo asi padesát tun této záhadné hmoty.
Testy elektronovým mikroskopem potvrdily, že nejde o částečky písku ani prachu. Vědci vyloučili i možnost, že šlo o částice pylu nebo spory hub. V takovém případě by déšť měl červenou barvu od začátku. Dešťové kapky však byly vždy nejdříve čisté a červeně se zbarvily až po několika minutách.
Monika Grady, expertka na meteority z britské univerzity v Milton Keynes, konstatovala, že částečky mají tvar jako biologické buňky. Další analýzy ukázaly, že záhadné částice tvoří z 50 procent uhlík, ze 45 procent kyslík a obsahují stopy dalších prvků, například sodíku a železa. To odpovídá složení biologických buněk. Červené částice z Kéraly ale nemají viditelné buněčné jádro a testy na DNA byly negativní.
ROLE METEORITŮ
Podle Godfreye Louise byl červený déšť vyvolán výbuchem meteoritu v atmosféře. 25. července slyšeli lidé v Kérale třesk, kterým se rozechvěly i domy. Na zvuk hromu byl příliš silný. Louis pak udělal poněkud odvážný skok v úvahách a rozhodl se, že meteorit byl zlomkem komety, která nesla mikroby z vesmíru. Podle něj je to jediné možné vysvětlení červeného deště. Meteor putoval nad Kéralou ze severu k jihu a zanechával červené částice v horních vrstvách atmosféry a nakonec definitivně vybuchl na Kottayamou. Tam se částice spojily s deštěm a dopadly na zem velmi rychle. Zbytek se usídlil v mracích a padal na zem postupně v následujících několika týdnech.
Podle Louise nelze vysvětlit červený déšť pozemskými příčinami. Částice vypadají jako biologické, ale nemají DNA ani jádro. Jsou zcela výjimečné a mohly by být objekty z vesmíru, které jsou naší vědě dosud neznámé.
PANSPERMICKÁ TEORIE
Myšlenka, že částice pocházejí z kosmu, podporuje teorii Freda Hoyla, astronoma z britské univerzity Cambridge. Podle něj primitivní formy života putují vesmírem a někde se občas uchytí a pozemský život se vyvinul z mikrobů, které se na Zemi dostaly z komety.
Panspermická teorie má něco do sebe. Nabízí řešení otázky, jak je možné, že život na Zemi vznikl tak rychle. Sluneční soustava se zrodila si před 4,5 miliardy let. Před 3,9 miliardy let se Země stala cílem prudkého bombardování částicemi z vesmíru, které zvrásnily její povrch. Přitom uhlíkové izotopy dokazují, že jen o padesát tisíc let později, což je pro evoluci nepatrný časový úsek, žili již na Zemi primitivní mikrobi. Panspermická teorie nabízí jednoduché řešení. Mikrobi se dostali na Zem z vesmíru. To zároveň otevírá možnost, že podobný život jako na Zemi může být kdekoli jinde ve vesmíru.
Experimenty potvrzují, že některé bakterie mohou přežívat v kosmu navzdory vysokému stupni záření i extrémním podmínkám, ať už chladu nebo horku. Myšlenka, že život začal někde ve vesmíru a na naši planetu ho donesla nějaká kometa nebo meteorit, je pro řadu vědců zcela přijatelná.
ZÁVĚRY
Godfrey Louis (foto vlevo) zveřejní v nejbližší době výsledky svého pátrání o původu červeného deště ve vědeckém časopise Astrophysics and Space Science. Navíc poslal letos v únoru vzorky částic do laboratoře v britském Cardiffu. Výsledky zatím nejsou známy. Pokud laboratoř nenabídne logické pozemské vysvětlení, teorie o mimozemském původu částic nabude na síle.
Navíc bude třeba ověřit a vysvětlit další skutečnost. Tajemné částice se údajně množí. Sice v nekonvenčním prostředí - v oleji z cedrového dřeva a při teplotě 300 stupňů Celsia, ale množí se rychle a daří se jim dobře. Ať už mají vědci jakýkoli názor, všichni se shodují v jednom: červený déšť a tajemné částice si zaslouží maximální pozornost a objasnění.
Další informace najdete i zde : http://www.osud.biz/priroda/vesmir/mimozemsky-cerveny-dest/