Paranormal

Shora uvedena povidka je doslova odpovidajici povidce z knihy Domy na retezech,stare vydani poze vknize slo o male nadrazi.

Dekuji za zajimavy podnet. PRECTU! nebot tento pribeh byl vlastne hybatelem k tomu ze jsem se zacal o tajemno zajimat

Je to už 15 let co jsme s holkama na táboře zkoušeli vyvolat ducha. Nevěděly jsme koho a tak mě napadl dědeček. Nikdy jsem neměla možnost ho poznat, ale do dnes se k němu upinaji me myšlenky. Nevím přesně co se tenkrát stalo, ale jedna z mých kamarádek byla zděšená tak jsme si šly lehnout. Neustále jsem se ptala " je tu se mnou? Vidí mě? Líbím se mu?" když v tom jsem měla pocit jako kdyby si někdo sedl vedle mě na kraj postele, ucitila jsem zvláštní pocit na tváři jakoby mě někdo hladil jen konecky prstů. Bála jsem se ale zároveň jsem věděla že nemám čeho... Roky utikaly a ja začínala věřit že se mi to jen zdálo. Až před 6 lety. Jeli jsme z diskotéky bohužel se stala nehoda a my se vybourali. Relativně se nikomu nic nestalo jen já měla zaklinenou hlavu mezi sedackou w sloupkem. Jak se z boku auto zmáčklo neměla jsem šanci se dostat ven. Kamarádi ani policisté nic nezmohli tak se čekalo na hasiče. Byla jsem hrozně zděšená. Kdyz jsem uslyšela septani " neboj se, z hluboka se nadechni a uvolni se, to zvládneme." a najednou vyndala jsem hlavu a vystoupila z auta po svých. Nikdo si to nedokazal vysvětlit. Vlastně tak nějak ani já ne. Pak mi mamka říkala jak moc svého tátu milovala a miluje a každou noc ho prosí aby na nás dával pozor. Nevím jak to opravdu je, možná na to existuje jiné vysvětlení. Ale takových setkání bylo více a většinou při nehodách jako kdy mě jako cyklistu srazilo auto...stejný hlas, stejný pocit, stejný konec...odejdu po svých s odreninou. Někdy si říkám, že to bude peklo až mě opustí....

Přesto, že se považuji za racionálně uvažujícího, v nadpřirozeno nevěřícího člověka, přidám zkušenost, která se mi před několika měsíci stala. Už rok žiji a pracuji v hlavním městě Indonésie, Jakartě. V Indonésii na duchařinu věří každý a také každý vám odvypráví několik historek, které údajně sám zažil. Od "uvěřitelných" až po neuvěřitelné. Na dané téma jsem nikdy nevěřil a nikdy se jím nezaobíral. Strašidelným historkám jsem se smál a o jejich autorech si myslel svoje ... V polovině března jsem se probudil a ve vzdálenosti cca 1,5 od mé postele zahlédl postavu mladé dívky. Oblečena byla v bílé noční košili, sahající až na zem. Její husté, černé a kudrnaté vlasy padaly přes obličej, ale čistě jsem viděl pruh mezi vlasy a tedy oči, nos a pusu. Byla mírně předkloněna, ruce podél těla a koukala na mě. Nedovedu odhadnout časový rámec, ale odhaduji to na několik vteřin. Po krátké chvilce otočila lehce hlavu a pohlédla na dveře, které jsou situovány na pravé straně postele. Otočil jsem se tam také, nic jsem nezahlédl, ale ona mezitím zmizela. Vše jsem popsal mé indonéské hospodyni, která mi bez jakýchkoli emocí řekla, že se jedná o nejčastěji se vyskytujícího ducha na území Indonésie. Nazývají ji Kuntilanak a symbolizuje dívku, která tragicky zemřela při těhotenství nebo při porodu. Někdy je zlá, někdy není. Legenda říká, že prochází mezi domy a zastaví se tam, kde ji někdo zaujme. Předpokládám, že jako běloch (místní říkají bule) jsem byl důvodem zájmu. Na doporučení hospodyně jsem pozval do domu šamana, který předem nebyl o detailech informován. Procházel v domě místnost po místnosti, brumlal, rozhazoval sůl a v každé místnosti se pomodlil. Když přišel do mé ložnice, sedl si na zem a po několika vteřinách se začal chychotat a mluvit jako náctiletá dívka. Bylo to dost strašidelné. Po několika minutách se zvedl a řekl, že se nemusím bát, že dívku vyprovodil a dům "uzamkl".

Po několika nocích, při kterých mi do smíchu opravdu nebylo a při každém prasknutí nebo vrznutí jsem nervózně čekal co bude, mě vzbudilo skřípění garážových vrat. Když jsem sešel dolů, byly řádně zavřené a zajištěné. Hrozné období ... V noci poté mě probudil tlak na hrudi. Nemohl jsem se nadechnout, nemohl jsem se pohnout, nemohl jsem otevřít oči. Cítil jsem, že jsem vzhůru, ale nemohl jsem nic. Nezaregistroval jsem žádný zvuk, jen proud vzduchu po obou stranách krku. Po chvilce to přešlo a já už nedokázal znovu usnout. Popsal jsem další zkušenost hospodyni, která se zděsila a řekla, že se do mě snažil "vstoupit" duch či podobná entita. Když přišel šaman podruhé, našel v mé ložnici znovu postavu již zmíněné dívky, která se mě údajně snažila ochránit před druhým nálezem, před velkým silným duchem. Podle šamana se jedná o ducha nedávno a tragicky zemřelého muže, který se snažil najít cestu. Několik týdnů jsem nemohl spát ve tmě a připadal jsem si jako cvok. Dnes, téměř po 8 měsících jsem v pořádku, ale tehdy jsem téměř potřeboval pleny ... Od té doby jsem nic podobného nezažil, ale lidé kolem mě ano ...

Nikoho nehodlám přesvědčovat o pravdivosti mého zážitku. Kdo nechce, věřit nemusí. V případě dotazů, jsem připraven na diskusi na michal.burda@seznam.cz

Moje babička ze Slovenska,silně věřící žena ,mě kdysi jako ditě varovala,abych si nikdy nezahrávala s klidem zemřelých lidí. Pochopitelně jsem příběhy ,které mi vyprávěla,týkajících se našich příbuzných ze Slovenska,hltala a ráda jsem se při nich bála,ale taky se mi rychle,s veškerým varováním,vypařily z hlavy.
Jako každý zvědavý adolescent jsem chtěla vyzkoušet jaké to je.Po několika ,,trapných,,a nahraných scénkách s vyvoláváním duchů,jsem tomu pomalu přestávala věřit....až do jisté chvíle.
Byl skoro večer a u mě na návštěvě byla má nej kamarádka a můj bratranec.Nudili jsme se a ani nevím jak,začali jsme si vyprávět zcénky z hororů,a od toho nebylo daleko k tomu,si vyprávět duchařiny.No jasně že jsme se předháněli v tom,kdo má lepší.Vedly příběhy od Schwanzenberské hrobky apod. Ale chtělo to akci.Vzpomněla jsem si na pár věci,které jsou k tomu potřeba.Byla to ale spatlanina všeho na co jsem si vzpomněla a ani postup jsem pořádně neznala.Takže jsem měla nejstarší knihu co jsem doma našla (a že se povedla,krásná polorozpadlá,žluté listy a krásně smrděla zatuchlinou- babi sbírka-evangelium),a staré klíče,svíčka...no a taky dva rozchechtané puberťáky. Seděli jsme v obýváku,vše ,,prostřené,,,tma a zapálená svíčka.Mamka vedle za zavřenými dveřmi něco kuchtila.Tak asi na počtvrté jsme bez smíchu dokázali vymumlat něco jako...duchu,ať si jakýkoliv,vyvoláváme tě z říše duší,zjev se nám nebo nám dej znamení..(přesné znění si již nepamatuji,je to dávno) pak mě něco koplo pod stolem...byl to vytlemený bratránek...začala jsem se smát,že jsem se fakt lekla a že už bych snad uvěřila.....no a najednou....začalo se mi špatně dýchat...abych to co nejvíce popsala...bylo to jako by mě někdo svíral z obou stran z boku - jako ve svěráku.Začala jsem lapat po dechu....Ty dva na mě zírali...a ať toho nechám...jenže tlak se zvyšoval...mě začalo být opravdu špatně.Nevím proč,ale kamarádka se začala smát,že jsem fakt dobrá...a v tom zajekla a jako kdyby jí někdo ze zadu strčil..zarazila se koukala,já začala zase normálně dýchat.Kamarádka,už vyděšeně,se ptala,ať si někdo nedělá srandu,že dostala ránu do zad.Nikdo v pokoji nebyl...a bratránek,který celou dobu zíral,začal natahovat...byl z nás nejmladší.Zase se prudce narazila na stůl...to už bratranec ječel...no a byla řetězová reakce...mami pomoc!! Mamka vlítla do pokoje,rozsvítila a ptala se co blbneme...Doteď mám z toho špatný pocit...už jsme se neodvážili duši odvolat.Jen pro zajímavost...kamarádka tvrdila,že jí to tam opravdu na zádech bolí...měla na kůži dvě červená ložiska,ne dlaň,polokulaté,v místě kde říkala,že dostala ránu.....já byla v pohodě,nic jsem nikde neměla,ale pocit zůstává strašný a děsivý.Bratranec už o ničem takovým nechce slyšet a ikdyž už všichni máme rodiny,věřím že si všichni tři živě na příhodu vzpomeneme. Pozn. v domě opravdu nikdo další nebyl,jen mamka a my tři.

když sem byla na táboře tak se nám s kámoškama zjevil duch nebo něco podobnýho bylo po večerce a my s holkama sme ještě ponocovaly najednou sme ucítily hroznej smrad potom zavál vítr a to bylo všude zavříno potom začaly bouhat okenice a ve dveřích (od zachodu) stála nějaká osoba hrozně sme se lekly ta osoba se začala pohybovat chtěly sme utýct ale dveře (východ) byly zamčené a my klíček neměly hrozně sme se bály potom sme nějak usly vůbec netuším jak ráno sme se probudili celý pokoj byl "vzhůru nohama" ještě sme se klepaly hrůzou vyprávěly sme to vedoucím tábora a ty nám řekly že v naší chatce byl zavražděn jeden asi 63 letý pán pořád to nemůžu pochpyt. :(

A dalsi dobry vykon instruktora detskeho tabora v priprave bobrika odvahy,bohuzel jste neuspely.

Já fakt nechápu,jak všichni co zažijí něco podobného mohou usnout ??? Mě by to fakt nedonutilo ,ani kdyby do mě nasypali Rohypnol :-)

Už přesně nevím kdy to bylo :/ ale myslím že přibižně před 2 roky . Já a moje nejlepší kamarádka máme postavený domeček na jejím dvoře . Často jsme si tam hrály že zastavujeme zlé duchy a podobně :O . Ale jednou jsme šli za dům (za domem je voda která vede do zdejšího mlýna), teda byly tam ještě dvě další naše kamarádky a hráli si . já tu jednu kamarádku držela a ostatní běželi někam dozadu .Potom mi vyklouzla otevřela vrátka a vzadu (to jsem opravdu nepochopila) jsme viděli ty dvě kamarádky jak běží zpátky knám o.O . A byli trochu vystrašené a trošku křičely ať tam nechodíme protože tam viděli na druhé straně řeky zelenou ruku bez těla . OPRAVDU SE TO STALO ,já ji také viděla !!! a pak jsme utíkaly zpět do našeho domečku a jak jsme utíkaly já se za běhu otočila dozadu a vidím svoji kamarádku jak o něco zakopla nebo něco takového ! :( Pak se zvedla a utíkala ještě rychleji.
Až jsme doběhly do domečku všechno nám vysvetlili co se stalo. Po te co viděli zelenou ruku je sledovala i nějaká zelená postava s rudýma očima ...protože bylo léto a všude se linula krásná tráva .... myslím si že to byl přízrak co chrání přírodu ale opravdu nevím protože šel po nás . Jak ta moje kamarádka zakopla řekla že ji něco chytilo za nohu a nechtělo ji to pustit .ANI rodiče nám to nevěřili. Od té doby z toho máme ponaučení a radši za naše domy moc často už nechodímme protože to nevěstí nic dobrého .

Podle mě blbost a výmysl.

No ja vam mozna pomuzu,jsem rybar a jednou takhle sedim u Berounky a vedle mne z krovi vykoukla hlava ktere rude svitili oci a mel zeleny oblicej.Byl to porybny a byl doslova namol div nespadl do vody.Nevim jak ruka ale ten clovek hral vsema barvama a oci mu svitily cervene jak vanocni zarovicky.

Tak tato odpověď je velmi pravděpodobná :-) nebo možná viděl rudě,když Vás chytil třeba bez povolení :-D :-D

Jednou sem spal na baráku s otcem v obývací místnosti ve druhém patře domu.. po několika pár hodin spánku sem se probudil protože otcovo chrápání není zrovna jednoduché poslouchat:D chvilku sem přemýšlel nad myšlenkama a z ničeho nic sem začal slyšet podivné zvuky za dveřma .. až to ke mě začlo promlouvat naproto jasným hlasem .. " Pomoc mi" hlas druhý " On ti nepomůže " ponejvíc to opakovali do kolečka .. nesnesitelná situace ve které jsem podlehl ve strnutí doteď mám z toho místa těžkej respekt a doufám že už tam nikdy nepáchnu :)

Tento neprijemny zazitek se mi stal kdyz mi bylo tak 13 a stejne tak se stal i memu tatovi kdyz byl maly.
Spali sme s bratrem v loznici otcovych rodicu. Oproti posteli vpravo byly dvere. Vzbudil jsem se v noci a videl jak se nejaky cerny stin pohybuje pomalu k me strane postele. Zeptal jsem se nekolikrat: Tati to jsi ty ? Myslel jsem ze nas sel skontrolovat jestli uz spime. (Tata spal s dalsim bratrem v mistnosti vedle) Tmava bytost se blizila k posteli a ja dostal neuveritelny strach kdyz nebyla zadna odpoved.Zalezl jsem pod perinu a silne ji drzel bal se a plakal protoze ta bytost chtela tu perinou silou moci strhnout ze mne.Ani nevim jak se mi podarilo zaspat pod tou perinou. Rano jsme v bratrem vstali a zaves u okna byl jakoby v pruvanu a nehybne tak sikme visel a okna byla pritom zavrena. Bratr se toho dotkl a zaves se spustil na sve misto jak gravitace kaze. Tata rekl ze v noci na nich spadl obraz co meli nad posteli a pritom snura na obrazu byla neporusena a skoba drzela pevne na stene. Po nekolika letech jsem tento pribeh rikal otci a ten mi rekl ze jemu se stalo naproto to stejne kdyz byl maly. Jen ten zaves nevisel tak ve vzduchu ale jinak se stalo naprosto to stejne co mne. Ted po dlouhe dobe tata rika ze v noci slysi dupot a neco jako maleho skreta se sviticima ocima ktery z nej vysava energii. Az si sehnal pentagram a dal ho do mistnosti tak se tento prizrak uz zatim nezjevuje. Jendou za bileho dne par let predtim cistil tata ze rebriku na tom dome okapy od listi a cistil jak se ho snazi neviditelna sila setrast z rebriku. Pravdepodobne jde o stejnou bystost ktera uradovala pouze v loznici. Jinak o zadnych jinych jevech v tom dome nevim. Muzete nekdo napsat o co se muze jednat ?

Dobry den pozorne jsem si vas prispevek precetl a vzdy neni jasna odpoved. To bych misel znat plno jinych indicii jako historii mista apod. Co se tyce pentagramu tak u nej zalezi jak ho sestavite, postavite a pouzijete (viz ďáblova past). Obecně bych typoval na Lylith nebo na "čarodějnici" také zvanou "chůvička". Zde však půjde o lokální postizeni. Muze se jednat o byvaleho majitele, nebo treba cloveka co zde zemrel nestastnou nahodou, nasilnou smrti, apod ale to opravdu zalezi na dane historii

Neodmitam vas pribeh ani trochu,verim vam,akorat nechapu jak jste po tom vsem mohl pod tou perinou klidne usnout?Pribeh je zajimavy a ne ojedinely ale vas nasledujici spanek klidny mi nejde do hlavy.Jak jste mohl prosim vas usnout?

Kamarádce se stala opravdu dost zvláštní věc… byli ve staré dřevěné budově… v 7 hodin večer… byli 4 holky zpívali 4× za sebou stejnou písničku (Tina – si sám) udělali 4 fotky… na 4 fotce se jakoby na levém kraji objevil obláček dýmu tedy duch, duše člověka u které jde vidět jakoby křičící obličej a kolem něj další 3 obličeje (celkem tedy 4 osoby)… vypadá to jako starý pán.. dozvěděli se že v dané budově se před cca 10ti lety oběsil pán v 65ti letech… kdo by se o to mohl zajímat.. a mohl by nám o tom něco říct, mohu zaslat i foto…Je možné aby to byl opravdu duch? Děkuji za odpověď (na email : lysackova. zdenka@email.cz )

Konecne neco zajimaveho.Jestli ostatni ne tak ja van verim stalo se mi neco podobneho .Bylo mi asi 24 a cekal jsem vecer na svou divku v Grebovce /park mezi Prahou 2a10./.Kdyr jsem se podival pred sebe mezi stromy videl jsem obeseneho muze se sklopenou hlavou.Doslova jsem vyskocil z lavicky a chtel tam bezet ale uz to tam nebylo.Byl vecer na nedaleke ceste svitili lampy takze mozna svetlo nebo stit ale vypadalo to opravdove.O 3 roky pozdeji se moje matka se svou sestrou bavili o tom jak travili mladi prave castym hranim v tomto parku a chodili tam krast hrusky a jednou kdyz tam prisli jejich kamaradka zacala kricet protoze na strome byl obeseny mlady muz.Byl to mistni ktery se obesil z nestastne lasky.

Jednou se mi stalo, bude to znít asi divně, ale někdo vedle mě spal. V noci jsem se probudila protože mi byla zima, někdo vedle mě spal a měl moji peřinu i můj polštář. Jasně jsem viděla obrys hlavy a ramen ve tmě. Jak jsem byla rozespalá nepřišlo mi to nijak divné, tak jsem se opatrně vyplížila ven z postele abych "ho" nevzbudila a šla si k sestře pro peřinu. Pak jsem si zase lehla a spala vedle něj dál. Ráno jsem se vzbudila a byla z toho docela vystrašená. Nikdo mi to nevěřil. Ale v posteli vedle mě byly jasné proleženiny a nějaký nepořádek jako kousky slámy. Nevíte prosím co by to mohlo být?

Nezlobte se prosim ja verim ze jste neco zazila ale mohla by jste mi vysvetlit proc jjste se tam vracela?Ja bych se tam nevratil kdyby mi tam nekdo funel kdo tam nepatri.