Bazilišek
Ačkoliv ilustrační obrázek Encyclopedia Mythica ho představuje jako dvounohého ptáka s hadím ocasem a dračími křídly, je bazilišek častěji čtyřnohým kohoutem, ocasu hadího a s korunkou na hlavě. Rytina v Aldrovandiho díle Dvé přírodozpytných knih o plazech a dracích ho ukazuje šupinatého (bez peří) a s osmi nohama. Plinius starší v Naturalis historiea libri popisuje baziliška jako hada se světlou skvrnou tvaru koruny na hlavě. Na obrázku u tohoto hesla můžete vidět baziliška heraldického a skutečný bazilišek je tropický ještěr z čeledi leguánovitých, o němž si můžete přečíst například na této
Bazilišek se rodí z kulatého vejce, zahrabaného v hnoji, případně vysezeného žábou či hadem; některé prameny uvádí, že vejce musí být sneseno ve dnech Síria. Je to tvor nebezpečný – pohledem, případně dechem dokáže živý organismus proměnit v kámen. Tuto schopnost mohl (podle některých pramenů) podědit po jediné smrtelné z Gorgon, tedy po Medúze. Lucanos uvádí, že se z její krve zrodili všichni libyjští hadi – tedy séps, amfisbaina, hammodyt i bazilišek.
Obrana proti smrtícímu pohledu je tedy totožná – zrcadlo. Pomoci též může kohoutí zakokrhání.
V hermetismu je bazilišek symbolem prudkého ohně.
Jeho jméno v překladu zamená malý král a jak vidno z výše uvedených zmatků kolem vzhledu, je to zvíře prastaré, známé už ve starověku.
Bazilišek vytváří poušť (fascinující věta z Borgesovy Fantastické zoologie)
basili.jpg
Bazilišek zelený
Bazilišek z řeckého basiliskos (βασιλίσκος) malý král nebo králíček, který vznikl zdrobněním řeckého slova král basileús (βασιλεύς). V latině se používá označení regulus - malý král.
ANTIKA
Přestože se bazilišek vyskytuje poprvé již v řecké mytologii, přesnější popis máme až z prvního století z Historia naturalis (Gaius Plinius Secundus roku 77).
Podle antického mínění je bazilišek méně než 12 palců (asi 30 cm) dlouhý had, který má na své hlavě bílý diadém. Baziliška vždy nalezneme na poušti a to díky jeho destruktivním schopnostem, kterými z jakékoli krajiny za pár chvil vytvoří poušť. Proto se jeho domovskou zemí stala Cyrencia, Římská provincie nalézající se v dnešní Libyi. Všichni hadi slyší na jeho syčení, je tedy jakýmsi vládcem hadů. Bazilišek se ale na rozdíl od nich pohybuje ve vertikálním směru se vztyčenou hlavou. Jeho dech rozbíjí skály a spaluje trávu. Kromě toho všeho je bazilišek nejjedovatějším tvorem vůbec. Tradovalo se, že pokud je bazilišek probodnut kopím jezdce na koni, tak je otráven nejen jezdec, ale i kůň.
Jiné antické prameny uvádí, že bazilišek může být překonán pomocí zrcadla podobně jako Medusa. V tomto výkladu má bazilišek schopnost smrtícího pohledu.
Další možností jak překonat jakéhokoli baziliška je přivést do jeho doupěte lišku. Lišky se v přítomnosti baziliška zmocní bojové šílennství. Začne s baziliškem zápasit a nepřestanek dokud jí bazilišek neusmrtí nebo dokud ho nekousne. Toto kousnutí je pro baziliška smrtelné.
Využití trofejí z baziliška
Baziliščí kůže se používala jako prostředek k odupuzování hadů a pavouků. (Apollónův chrám)
Popel z baziliška měl sloužit k proměně stříbra ve zlato.
Bazilišek z Harryho Pottera
STŘEDOVĚK
Řecký spisovatel Claudius Aelianus ve svém díle De Natura Animalium (175-235) poprvé uvedl, že je pro baziliška smrtelné kohoutí zakokrhání. To mělo později zásadní dopad jak na baziliškův vzhled, tak na chování poutníků, kteří si s sebou na cesty brali kohouta, aby je ochránil.
Zrození baziliška
Postupem času byla vymýšlena spousta verzí baziliškova příchodu na svět. S tím se měnil i baziliškův vzhled z čistě hadí podoby do podoby chymerické. Výsledná středověká podoba zrodu vznikla skloubením předchozích teorií.
Baziliščí vajíčko snese sedmiletý Kohout do hromady hnoje v době kdy Sírius je vidět na obloze. Toto vajíčko nemá běžnou skořápku, ale jen tenkou kožnatou membránu a musí být vysezeno ropuchou.