Dobytčí děs
Celkem neznámý bubák odporného vzhledu. Připomíná velkou ještěrku, z ocasu mu nemalou intenzitou srší jiskry. Jako jedna z mála nadpřirozených bytostí se nespecializuje na člověka – cílem jeho útoku je domácí zvířectvo. Obvyklou praktikou tohoto tvora je plašení krav – slabší čtyřnozí jedinci na to dopláceli životem.
Krátká pověst, která ho připomíná, je ze Šumavy, přesněji z Černé v Pošumaví. Tady je:
Jedné tiché noci jeli dva počestní občané z Černé lesem. Poklimbávali na kozlíku, když se náhle vůz prudce rozjel. Oba muži se ani nestačili vzpamatovat a zatahat za opratě, aby splašeného koně přibrzdili. Z lesa, docela blízko, cosi děsivě zavřeštělo a vzápětí na to se noc velkou září proměnila v den.
Vedle uhánějícího spřežení vyskočila příšera, jíž se polekali i oba bohabojní chlapíci. Aby ne.
Zvíře prolétlo vzduchem, ale než si ho stačili prohlédnout a než se stihli pokřižovat, zmizelo daleko vzadu. Vyděšený kůň na nic nečekal a uháněl jako o život; zastavil se až v nejbližší vesnici. Teprve tam mohli vytřesení pasažéři sestoupit na pevnou neposkakující zem a vydechnout.
O několika divokých minutách, které nechali za sebou, ani nepřemýšleli. Dobře věděli cože to na ně vyskočilo a že nebohý koník za nic nemůže ...