Garuda
Jsou bohové, kteří cestují po svých nebo využívají světové hromadné dopravy – oblaků či vln, případně vrozených teleportačních schopností. Jsou ovšem bohové, kteří vlastní služební vozidla – snad nejznámějším je Héliův vůz.
Brahmánský Višnu patří do druhé skupiny. Kromě hada, obtočeného kolem moře, má ve vozovém parku též ptáka Garudu.
Hlavou, drápy a křídly je Garuda orel, tělo má lidské. Ovšem zlaté. Podle Borgese a Encyclopedie Mythicy má bílou tvář a šarlatová křídla, z obrázku to nepoznáte, protože na něm je jeden z mnoha Garudů, zdobící indonéské chrámy. Ono to totiž s ním není docela jednoznačné. Kromě toho, že vozí na svých zádech boha Višnu, je Garuda též značně vzdělaný mudrc ze spisu Garudapurána a především jihoasijský fénix.
Právě proto se s ním lze v těch končinách setkat na každém kroku. Stal se symbolem Indonésie, tam po něm příznačně pojmenovali místní aerolinie. Říká se mu též Pták života a je pravděpodobně nejstarším z velkých poletujících stvoření – když roztáhne křídla, dokáže zakrýt oblohu. Určitou roli hraje v Mahábharátě, je nepřítel nágů, hadích lidí a hadů vůbec.
Dlouhé a vyčerpávající povídání můžete najít na stránkách indonéského magazínu archipelaGo – tady je odkaz přímo na článek. Bohužel mé chatrné jazykové schopnosti mi nedovolují aspoň část, věnovanou mýtům, přeložit bez nebezpečí zkreslení a faktických chyb.
S Garudou se můžete setkat také v Thajsku (opět v mnoha vydáních), tam mu ovšem říkají Khrut.