Kelpie
Tak nějak se nám začínají vodní démoni houfovat. Což se dalo očekávat, protože vodní živel (snad vyjma pouštních oblastí) zrodil mnoho nejrůznějších tvorů nižší mytologie.
Ještě nedávno jsem se domníval, že hastrman je povahou a vlastnostmi ryze slovanským bubákem, teď už se pomalu, avšak s neochvějnou jistotou této představy zbavuji. Příbuznost až geneticky zarážející lze totiž nalézt i v studeném Skotsku.
Jedna z tamních nadpřirozených bytostí se jmenuje kelpie. A její, či spíše jeho, zvyky jsou až nápadně podobné starým známým vodníkům.
Ve své původní podobě je kelpie tmavá obluda, napůl kůň a napůl býk s ostrými rohy. O to by nešlo. Ale stejně jako český hastrman se rád mění v koně, pokud možno bílého. Když už na sebe vezme lidskou podobu – dámy pozor – pak je to krásný mladý muž. Původ ovšem nezapře, pokud vodníkovi kape z šosu, pak neselhávající identifikací kelpieho jsou vlhké vlasy, plné vodních rostlin. V této podobě se rád dvoří mladým dívkám, výsledek svádění je stejný jako u barevných pentlí českých vodních mužů – paráda nebo sladké řečičky jsou předehrou k cestě do hlubin.
Nejoblíbenější kelpieho praktikou je ovšem popásání se na břehu řeky či jezera. Jako očividně opuštěný a na první pohled báječný kůň číhá na kolemjdoucí. Pokud některého z nich napadne hříšná myšlenka si zvíře bez majitele přivlastnit, a poutník koně osedlá, potom kelpie tryskem vyrazí k vodě.
Vrhne se do ní – a pokud má člověk štěstí, jenom ho důkladně vymáchá. Jiné historky ovšem připomínají, že kelpie si, na rozdíl od hastrmanů a ve shodě se zaoceánským ahuizotlem, rád smlsne na mase svých utopených obětí.
Jeden ze standardních příběhů můžete slyšet v písni Kelpie legendárních Jethro Tull z trojalba 20 Years Of Jethro Tull(1988 ). Hloubku Erbenova Vodníka to sice nemá, ale na druhou stranu jde jenom o písničku.
A kelpie, kterého můžete potkat i u nás je australský ovčácký pes – Australská kelpie. Co má ovšem společného s vodním démonem, nevím.