Prašivec
Každému správnému démonologovi (od tří let výše) je jasné, že se v povětří kromě ptáků, hmyzu a sem tam nějakého s pohybem ve třech rozměrech experimentujícího savce, vyskytuje celá řada dalších bytostí. A že kovový předmět, zanechávající za sebou dlouhý pás kondenzačních par nemusí být pravidelná linka Praha – Vídeň. Zvláště ne, pokud má tvar kuchyňského nádobí.
Nejznámějším obyvatelem vzdušného moře je samozřejmě drak, plachtící na evolucí zavržené konstrukci kožní blány. Ale zkušený a vnímavý středoevropský pozorovatel mi dá jistě za pravdu, že nejhezčí podívanou letecké noci je Prašivec.
Svým původem patří do řádu Reptilia, čili plazů – je to totiž had, jemuž po sedmi letech narostla křídla. Proč, to nevím. V každém případě přestává starý had růst do délky, zato sílí v pase. Se změnou tělesných rozměrů změní i barvu, z původní šedé na kombinaci modré, žluté a zelené. Pravděpodobně je v té době už bez přirozeného nepřítele, pročež si jásavé zbarvení může dovolit. Poté přichází další fáze proměny: vývoj modrých křídel, která, dosáhnou-li patřičné délky, umožní prašivci vznést se do vzduchu.
Ten pak narcisisticky létá pouze v noci, ohnivě svítí a srší jiskrami a namísto nezajímavých kondenzačních par za ním zůstává ohnivá stopa.
Pověst dobrou nemá, podle některých pramenů je právě oním hadem, který svedl Evu a pro svou – jistě zanedbatelnou inteligenci – se tento tvor, jenž dokáže stejně jako drak chrlit oheň, nedrží žádných bezpečnostních protipožárních předpisů, což mívá za následek vznik požáru v místě jeho přistání.
Říkávalo se mu též Výkal hvězd, čímž se v kruhu vracím zpět na úvod k vesmírným bubákům Discos voladores. Řekněme (poněkud střízlivěji a nedémonologicky), že tento zajímavý tvor, pozorovaný především ve Východních Čechách, mohl mít za jednoho z předků jasný bolid
Tam, kde je hodně hadů - vyprávělo se ve východních Čechách - konávají hadi své reje a je nebezpečno potkat hadí procesí. Hadi se plazí ve velkých propletencích a mezi nimi syčí i hadí král. Takto byl popisován ve starších vzkazkách.
Prašivec byl starým hadím králem, s dvěmi křídly a krásnou zlato, modro-zelenou barvou zářící už do dálky. Avšak takhle se prašivec obyčejně nenarodil. Původně to byl normální had, který když zestárl, uchýlil se do skrýše, kde začal tloustnout a také měnit barvu z nezáživné šedé na zlatou. Za hlavou mu mezitím narostly křídla s kterými se pak po sto letech mohl konečně vznést do vzduchu.
Pro své létání si prašivec vybíral zvláště noci, protože právě ve tmě nejvíc mohla vyniknout jeho krása. Vzhledem k tomu, že za sebou při letu zanechával ohnivý pruh a jiskry byl jaksi nepřehlédnutelný. Prašivec také vynikal svou schopností chrlit oheň, ta však nebyla ve světě lidí moc vítaná. Lidé totiž při jeho spatření v nejbližším okolí mohli očekávat požár. Prašivec měl ohěň rád a tak ho moc netrápilo, když při svém přistání něco zapálil.
Občas ho můžeme zahlédnout i v dnešní době, akorát lidé tomuto záhadnému světelnému jevu říkají padající hvězda nebo meteorit místo toho, aby přiznali, že to byl prašivec.
. zdroj
.