sv. Anežka Česká
Svatá Anežka Česká ( kolem r. 1211– 6. března1282) byla nejmladší dcera českého králePřemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, česká princezna a abatyšekláštera Na Františku.
V církevních ctižádosti Anežku nejvíc ovlivnila její sestřenice Alžběta Durynská. Společně s bratrem, Václavem I., založila v Praze špitál sv. Františka (1232) a roku 1234 vstoupila do nového kláštera klarisek, kterého se stala představenou. Podílela se na založení mužského rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou (1252, nese rysy jediné specificky české řehole), který brzy začal působit i v cizině.
Roku 1237 se Anežka neúspěšně pokusila o založení vlastního řádu, založeného na přísném dodržování řádových regulí františkánského řádu. V roce 1238 se postavení abatyše vzdala, úřad však zůstal neobsazen až do její smrti. Po zbytek života se nechala titulovat jako starší sestra. Anežka sama usilovala o osobní a nezištnou svatost s pokorou a láskou ke službě nemocným, chudým i spolusestrám. Z let 1235 až 1242 známe víc než dvacet listin psaných papeži Řehoři IX., ve kterých jsou dotazy, prosby a náměty k praktickým i teologickým aspektům vedení řádu.
Energickou ženou zůstala Anežka i ve společenském životě. Roku 1249 se výrazně podílela na usmíření svého bratra s jeho synem Přemyslem. Ve sporu svého synovce Přemysla Otakara II. s chráněncem papežské kurie Rudolfem I. Habsburským stála jednoznačně na straně svého rodu. V roce 1277 přijala do kláštera Přemyslovu dceru Kunhutu. Ačkoliv byl Přemysl v církevní klatbě, během jeho válečného tažení před bitvou na Moravském poli se za něj v jejím klášteře konaly modlitby.
Nejspíš právě zvýšená aktivita nakonec zlomila Přemyslovnu, která se dožila úctyhodných 71 let. Její povinnosti v klášteře Na Františku převzala praneteř Kunhuta. Legendy o Anežce, proslulé dobročinností a milosrdenstvím i zájmem o státní záležitosti, vznikaly vzápětí po její smrti. Byla průkopnicí v organizování chudinské a nemocniční péče na české půdě.
O kanonizaci Anežky České usilovala už Eliška Přemyslovna a poté i Karel IV., ale jejich snaha se nesetkala s úspěchem. Teprve roku 1874 byla nezdolná žena prohlášena za blahoslavenou a 12. listopadu 1989 ji papež Jan Pavel II. svatořečil.