Americký ropný tanker Manhattan právě proplouvá kolem mysu Barrow. Severozápadní pobřeží Aljašky je pokryto ledem a slunce rychle zapadá. Vlny tmavého oceánu naráží do lodi, jejíž kapitán si navléká tlusté palčáky a sáhne po dalekohledu.. V ledových krách spatří uvězněnou loď, nakloněnou o 30° a pokrytou vrstvou ledu. Na přídi je rozeznatelný kus nápisu s koncovými písmeny ----IMO. Kapitán si je jistý, že objevil ztracenou loď Baychimo, která zmizela v roce 1931. Bohužel, kvůli krám se nemůže dostat blíž a navíc padá tma. Je rok 1969, tanker zakotví, ale následující ráno pokračuje ve své původní trase. Loď duchů totiž zmizela.
Vyplutí na prahu polární noci
Baychimo opouští přístav Vancouver v Britské Kolumbii 6. července 1931. Kapitána obchodní lodi Johna Cornwella čeká drsná plavba podél Viktoria Island, kde má vykupovat od Eskymáků kožešiny. Cornwellova posádka má 36 mužů a za dva týdny je čeká polární noc v mrazivém oceánu kanadské Arktidy. Tato noc bude trvat půl roku a chystá pro posádku děsivé představení. Nikdo z nich ještě netuší, že se více než třetina mužů z této plavby nikdy nevrátí a stanou se navždy součástí lodi duchů.
Výpravu pronásleduje smůla
Je podzim 1931 a parník Baychimo se vrací Severním ledovým oceánem do svého domovského přístavu. Nákladní prostory jsou napěchovány kožešinami až po okraj. Havárie parního kotle zdrží plavbu o několik týdnů. Kapitán Cornwell a jeho muži dělají, co mohou, ale další plavby jsou schopni až 30. září. Navíc zima přišla dříve než obvykle a kruté mrazy znehybňují mořské vlny do ledových pout. Baychimo, která byla uprostřed lodní cesty se těžce prokousává kupředu a 1. října už není schopná se z ledových kleští dostat ani o centimetr.
Posádka zápasí s ledem dva týdny
Naštěstí pro posádku loď uvízne necelý kilometr od aljašského městečka Barrow. Tam patří dokonce několik srubů jejich společnosti Hudson Bay a kapitán s posádkou se vydávají po ledových krách tímto směrem. Několik dní jsou doslova uvězněni v jednom z domů, protože venku řádí silná vánice. Ale 8. října spatří kapitán svou loď v pohybu. Ledové čelisti povolily a posádka běží, co jim síly stačí, aby se dostala na palubu dříve, než loď odnese mořský proud. Konečně jsou zpátky a přihazují do kotle. Ale po několika hodinách počasí opět přitvrdí a parník zůstane v zajetí zamrzlého oceánu. Vyčerpaný Cornwell vysílá SOS na všechny strany.
Letadla zachraňují polovinu posádky
Ze základny v Nome na Aljašce startují dvě letadla společnosti Hudson Bay ke 100 km vzdálenému cíli. Za pár hodin je nadšeně vítá vyčerpaná posádka lodi Baychimo. Je 15. října a na palubu letadel se dostane 22 námořníků. Zbylých 14 členů posádky a kapitán John Cornwell dostanou zásoby na přezimování. Jejich úkol je dohlížet na loď a hlavně její drahocenný náklad. Až na jaře roztají ledy vrátí se zpátky do Vancouveru. 15. října letadla odlétají a 15 mužů zůstává v polární pustině u své uvězněné lodi. V ten den jsou naposled spatřeni živí.
Tajemná mlha při pátrací misi
Pilot má na podzim roku 1934 přesné souřadnice od rybářské lodi a po hodině letu spatří ze svého dvouplošníku loď Baychimo. Letadlo se stáčí doprava a zamíří k vraku, který pevně svírá ledová náruč. První přelet na lodí proběhne bez problémů a letec hledá vhodné místo k přistání. Během pár vteřin ale padne nepředstavitelně hustá mlha a letec nevidí ani vrtuli svého letadla. Nad mrazivou krajinou se ozve výbuch. Dvouplošník narazí v mlze do vysokého ledovce a exploze ukončí další pátrací misi. Baychimo si opět vyžádá lidskou oběť.
Co se stalo s torzem posádky?
Po odletu záchranných letadel vybudují námořníci skromný dřevěný přístřešek na ledové kře nedaleko lodi, asi kilometr od pobřeží. Podle kapitánova deníku je v noci 24. listopadu 1931 v jejich srubu uvězní strašlivý blizard (což je silná sněhová vichřice, která před sebou tlačí sněhovou masu). Druhý den je na místě lodi asi 20metrová závěj. Muži se ji snaží odházet, ale jaké je jejich překvapení, když pod sněhem nic nenajdou. Baychimo zmizela. Kapitán usoudí, že ji led rozdrtil na více částí a ty se propadly do hlubin oceánu. Proto dává příkaz k přestěhování do srubů na pobřeží, kde přečkají nadcházející nejhorší zimní počasí. Jenže po několika dnech se dozvědí od místního Eskymáka, že spatřil jejich parník asi 75 km směrem na jihozápad. Patnáct mužů se vydává na svou poslední cestu. Na věčnost. zdroj
4.
Kaz II – Tři muži přes palubu
„Tady 012, volám základnu. Objevili jsme u Velkého bariérového útesu katamarán unášený mořským proudem. Vypadá to na posádku přes palubu. Přepínám.“ Toto hlášení zachytí pobřežní hlídka od svého záchranného vrtulníku 18. dubna 2007. O dva dny později se podaří lodím námořního úřadu dohnat opuštěnou desetimetrové plavidlo asi 160 km od města Townsville u severozápadního pobřeží Austrálie. Tým záchranářů vstoupí na „jachtu duchů“.
Záchranářům na palubě jachty Kaz II se úzkostí svírá žaludek. Na první pohled je loď zcela v pořádku - motor běží, jsou nadhozeny udice k rybaření… V podpalubí je zapnutý notebook, na stole je prostřeno jídlo (grilovaný losos), na němž nyní hodují mouchy. Všude je čisto a uklizeno, jen na podlaze leží noviny, časopis a zátky od vína. Vypadá to jakoby tříčlenná posádka zcela nečekaně vysublimovala během večeře. Kam zmizeli? Proč nehlásili stav nouze? Proč nepoužili signalizační pistoli?A mohli vůbec přežít?
Video z posledních okamžiků
Jako vodítko slouží kamera, kterou se členové posádky Kaz II, bratři Peter (69) a James (63) Tunsteadovi s jejich známým Derekem Battenem (56) natáčejí své plavby. Poslední záznam je datován 15. dubna 10:05 místního času a za povšimnutí stojí, že nikdo na sobě nemá záchrannou vestu. Také je podivné, že košile, kterou má v záběru na sobě jeden z členů posádky je nalezena v kajutě. Za necelou hodinu po tomto natáčení totiž na kontrolní volání z pobřeží už nikdo neodpoví.
Únos nebo vzkaz ze záhrobí?
Rozsáhlá záchranná akce je po týdnu bezvýsledného pátrání zastavena. Podle úřadů není šance, aby kdokoliv přežil bez záchranné vesty takovou dobu na otevřeném moři. S tím ovšem nesouhlasí Battenova neteř Hope Himingová, která tvrdí, že se svým pohřešovaným strýcem navázala spirituální spojení. Tvrdí, že je někde ve tmě a nic nevidí. To prý svědčí o údajném únosu posádky. Jenže na jachtě nebyly zjištěny žádné známky násilí. Koneckonců pokud bychom i uvěřili tomuto spirituálními vzkazu, není pravděpodobnější vysvětlení, že k nám promlouvá duše mrtvého námořníka z temné hlubiny oceánu?
Pravděpodobný konec
James Tunstead se zřejmě snaží uvolnit lano rybářské návnady, které se zapletlo do kormidla. Nešťastně přepadne přes palubu, jeho bratr si rychle svlékne košili a skočí za ním. Sám ho však nezvládne a žádá pomoc Battena. Všichni tři jsou ve vodě a zpátky je téměř nemožné se dostat. Jachta pluje rychlostí 15 uzlů a během několika vteřin je z jejich dosahu. Ani jeden z členů posádky Kaz II není dobrý plavcem a neklidné moře je brzy vyčerpá. Jejich těla se nikdy nenajdou. Kolem australského pobřeží se v poslední době čím dál častěji pohybuje velký bílý žralok.
Záhadné lodě křižují oceány
Mary Celeste. Anglická briga Dei Gratis objeví 4. prosince 1872 mezi Azory a Portugalskem dvojstěžník Mary Celeste. Loď je neporušena, v dobrém stavu a kajuty posádky i kapitána Benjamina Briggse, který se plaví se svou ženou a malou dcerkou, svědčí o tom, že všech deset pasažérů opouští plachetnici bez svých osobních zavazadel a ve spěchu. Vyšetřování nikdy nepotvrdí cizí zavinění, ani nepřinese zprávu o osudu posádky, která se podle všeho ztrácí v srdci Bermudského trojúhelníku.
Ivan Vasilij, 1907. Duchové na této ruské nákladní lodi mají na svědomí sebevraždy posádky, včetně dvou kapitánů. Kvůli duchům je loď nakonec podpálena.
Carroll A. Deering, 1921. Pětistěžňový škuner je nalezen na mělčině Mysu Hatteras v Severní Karolíně. Posádka nebyla nikdy nalezena.
Valencia, 1933. Tento záchranný člun je údajně potopen v roce 1906. Přesto se zjevuje jako přízrak námořníkům i obyvatelům pobřeží Vancouver Island.
Jian Seng, 2006. U australského pobřeží je objeven rovněž bez posádky taiwanský tanker. Jeho majitele se nikdy nepodaří vypátrat a v dubnu je záměrně potopen.