Jean Libbera - jeden a tři čtvrtě
Narodil se v roce 1884 v Římě a měl třináct sourozenců. Třetí dítě bylo narozeno se stejným postižením jako Jean, ale zemřelo brzy po porodu. Ostatní byli zdrávi. Jeana celý život doprovázel tichý společník - parazitické dvojče Jacques. Jeho tělo bylo tvořeno bedry, stehny, pažemi a nohama. Hlavou bylo dvojče vnořeno do svého „hostitele“. Německý profesor, který dvojčata zkoumal, prý prohlásil, že na rentgenu viděl uvnitř Jeanova těla vrostlou zakrslou hlavu Oba měli společný oběhový systém i nervovou soustavu. Jean tedy cítil, dotkl-li se někdo těla Jacquese. Takováto dvojčata se vyvíjí jako všechna ostatní jednovaječná dvojčata, jenže v jejich případě během prenatálního vývoje nastane chyba a embrya se neoddělí úplně. Stejně tak vznikají i dvojčata siamská.
Muži nezbývalo nic jiného než vystavovat se za peníze. Tím si ale vydělal nezvyklé jmění, které pro něj bylo jakousi útěchou za nemalý handicap. Libbera patřil mezi několik nejlépe placených lidských anomálií. Vystupoval s mnoha cirkusy a byl často představován jako „muž se dvěma těly“. Ve společnosti své parazitické dvojče skrýval pod dlouhý plášť. Později se oženil a zplodil čtyři zdravé potomky.
„O tom, co se vymyká zvyklostem, říkáme, že je to proti přírodě. Ale vždyť vše, co existuje na světě, ať je to cokoliv a má to jakoukoliv formu, je v souladu s přírodou,“ prohlásil kdysi francouzský filosof Michel de Montaigne.