Paranormal

Peklo a jeho hiearchie

Peklo je pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s vírou v posmrtný život. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická krajina či podzemní království, kde dočasně či trvale trpí duše zemřelých za své viny.

Obvykle velmi konkrétní představa starověkých polyteistických náboženství o podsvětí (např. Hádova říše mrtvých) nalézá svou obdobu v abrahámovských náboženských systémech (především v křesťanství) jen částečně, symbol podsvětí peklo je zde chápán abstraktněji.

Přeneseně může pojem peklo označovat polosvět organizovaného zločinu či obecně místo, které přináší člověku utrpení. (Wikipedia)

Čert, jinak též ďábel

Nejdémoničtější bytost křesťanské démonologie pochází samozřejmě z mnohem hlubší minulosti (stejně jako arabští džinové). Z předkřesťanských mytologií přešla pod tuto firmu většina zlých démonů, další bytosti byly mezi ďábly přiřazeny později – nejznámější ďáblova podoba je v podstatě opisem vzhledu starořeckého boha Pana.

Obvyklá – a oficiální – teorie vzniku čertů je známá roztržka Stvořitele se svým prvním zástupcem Luciferem. Neúspěšný pokus o převrat skončil defenestrací – při pádu z nebeské výše nelze oblafnout fyzikální zákony a tak se padlí andělé zaryli hluboko pod zemský povrch. Tam si založili trucpodnik zvaný peklo – odtud pak vyráželi na svět pokoušet lidstvo. Ne nepodoben pojišťovacímu agentu, uzavíral čert smlouvy, podepisované lidskou krví.

Česká představa uvádí ďábla v lidské podobě, s kopytem (někdy bez něj, vždy však kulhajícího), není však jediná – čert na sebe bere nejrůznější podoby. A nejrůznější jména. S ďábly není legrace a jejich jméno bylo pro jistotu tabu. Proto celá křesťanská kulturní oblast stvořila desítky, možná stovky přezdívek. Každá z krajových odrůd čertů se v něčem lišila a o každé se samozřejmě vyprávělo mnoho příběhů, pověstí a legend. A právě proto tady a pro tuto chvíli skončím. Ještě se podívejte na čerty v akci, nacpávající hříšníky do kotlů a počkejte. Postupně se tu objeví odkazy na celou čertovskou armádu.

Takže tady jsou, pěkně podle abecedy:

Abigor, Agares, Akiabel, Amacarak, Armers, Arsu cani, Asaradel, Asmodaj, Asmodeus, Asmotheus, Astaroth, Astorah, Azazel, Baal, Balam, Barbatos, Barkajal, Belfego, Belfegor, Belial, Beltebor, Belzebub, Berlic, Bitru, Black Donald, Boruta, Bune, Byleth, Caym, Cerberus, Culicchia, Čerchmant, Čechman, Čerchan, Čermák, Černast, Červ, Červený mužíček, Červivec, Čmert, Dagon, Ďas, Decarabia, Don Martin, Don Pińol, Eligor, Farfanicchio, Farfareddu, Farfarello, Farfariello, Fistolo, Flauros, Forneus, Furfur, Glasyalabolas, Gomory, Gooseberry, Haures, Hebelfurch, Hutgin, Chamas, Jalbl, Kobal, Krampus, Legie, Lucifer, Lu cifru, Marchocias, Martinet, Mamon, Mazzamareddu, Mazzamauriello, Mefistofeles, Množství, Murmus, Naberus, Nedobrý, 'Ntatiddu, Nybbas, Old Nick, Orias, Oze, Paimon, Parasaco, Pursan, Racecotena, Rohatý, Runzefal, Sabnac, Salmac, Santu di Caulu, Santu di Pantani, Satan, Sukkor Benoth, Stolas, Sydonaj, Sytry, Tamuel, Tentennino, Tentillo, Tharung, Ticchi-tacchi, Verdelet, Zagam, Zaleos, Zardan, Zepar, Zlý, Zuppidu, Zwarte Piet

NAHORU

Abigor

(také Abigar, Eligos nebo Eligor) je jeden s nejvyš postavených válešných démonů křesťanské démonologie Zmiňuje se o něm ku příkladu Pseudomonarchia Daemonum, kterou napsal Johann Weyer.(čast díla De praestigiis daemonum, 1563), nebo v  Ars Goetia (část Lemegeton Clavicula Salomonis, 17. století) a v Dictionnaire Infernal des Jacques Auguste Simon Collin de Plancy (1818).

Dle legendy jezdí na podivném tvorovy, který se podobá koni. Je zobrazován jako válečník s kopím, žezlem a vlajkou nebo také s hadem. Je mnohdy popisován jako kníže pekel, vládnoucí 60 legiím. Není náhodou, že je popisován jako válečný démon. V mytologii se popisuje, že vedl své legie s velkým uměním boje a díky své schopnosti předvídat budoucnost vyhrál nejednu boj.

Agares

(také Agreas) - vládne východní zóně pekla. Vládne 31. legiím. Způsobuje zemětřesení a učí sprosté mluvě. Je zobrazován jako bledý muž jezdící na krokodýlovi s jestřábem na ruce.

NAHORU

Asmodaj / Asmodeus

Asmodeus hebrejsky אשמדאי (Ašmodaj, Ašmedaj), řecky Ἀσμοδαῖος (Asmodaios) je démon, vyskytující se v deuterokanonické knize Tóbit a Talmudu, jakož i v různých spisech s okultní tématikou, kde bývá ztotožňován s negativními silami a zlem. Jeho jméno pochází s největší pravděpodobnstí z perštiny a to výrazu aēšma-daēva, tj. démon hněvu, který se vyskytuje v Avestě.
 
Asmodeus je v knize vypodobněn jako démon, jenž je sexuálně přitahován k Sáře, dceři Reguela a o svatební noci zabíjí její manžele. Když takto zabije sedm novomanželů, chystá se zabít i Tóbita, který ovšem s pomocí anděla Rafaela Asmodea zažene do Egypta, kde je Rafaelem spoután. Asmodeus je v této knize vykreslen jako představitel zla.

Hluboce v duši zarmoucen zavzlykal jsem a dal jsem se do pláče. Se vzlykáním jsem se začal modlit: "Spravedlivý jsi, Hospodine, všechny tvé skutky jsou spravedlivé a všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda. Ty soudíš celý svět. Nyní, Hospodine, rozpomeň se na mne, pohleď a neodsuzuj mě za mé hříchy a za prohřešky z nevědomosti mé i mých otců, kteří před tebou zhřešili. Neposlechl jsem tvá přikázání. Vydal jsi nás za kořist, do zajetí a na smrt, za předmět posměchu, pomluvy a hanobení ve všech pronárodech, mezi něž jsi nás rozptýlil. Spravedlivé jsou jistě četné tvé soudy, které jsi na mně vykonal pro mé hříchy, protože jsme neplnili tvá přikázání a nežili před tebou v pravdě. Učiň tedy se mnou, jak se ti líbí, a poruč, aby mi byl odňat můj duch, abych byl vzat pryč ze země a stal se zemí. Lépe by bylo, abych zemřel, než abych žil, protože musím poslouchat lživá hanobení a mám velký smutek. Přikaž, Hospodine, abych byl vzat z této tísně; vezmi mě do místa věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář, Hospodine. Lépe by bylo, abych zemřel, než abych hleděl na mnohou tíseň ve svém životě; dej, abych už neslyšel hanobení." Toho dne se v médských Ekbatanech přihodilo Sáře, dceři Reúela, že i ona uslyšela hanobení od jedné ze služek svého otce kvůli tomu, že byla sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj je všechny zabil dřív, než s ní mohli manželsky žít. Služka jí řekla: "Ty své muže zabíjíš! Byla jsi provdána už za sedm mužů a po žádném z nich nemáš jméno. Proč si na nás vyléváš zlost za to, že tví muži zemřeli? Táhni za nimi, ať nevidíme navěky od tebe ani syna, ani dceru!" Onoho dne se v duši zarmoutila a dala se do pláče. Vystoupila na střechu do pokojíka svého otce a chtěla se oběsit. Ale rozmyslela si to a řekla si: "Což nebudou pak hanobit mého otce a nebudou mu říkat: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru a ta se oběsila pro své zlé činy.' A přivedu svého starého otce v zármutku do podsvětí. Správnější pro mne bude neoběsit se, ale vyprosit si na Hospodinu, abych zemřela a nikdy už v životě neslyšela hanobení." V tu chvíli vztáhla ruce k oknu a modlila se slovy: "Požehnaný jsi, Bože milosrdný, a požehnané jméno tvé navěky.
V tu chvíli byla vyslyšena modlitba obou před slávou Boží. Byl poslán Refáel, aby oba uzdravil: Tóbita, aby zbavil jeho bílého zákalu, aby viděl svýma očima světlo Boží, a Sáru, dceru Reúelovu, aby dal za ženu Tóbitovu synu Tóbijášovi a osvobodil ji od zlého démona Asmodaje.  

NAHORU

Astaroth

Astaroth (také Astarot, Astarot a Asteroth), v démonologii , je koruní princ pekel . Je to mužská postava pojmenovaná po Canaanite bohyni Astarot .
 
Jméno Astaroth nakonec odvozen z  druhého tisíciletí před naším letopočtem z fénické bohyně Astarte , ekvivalent Babylonian Ishtar , a dříve Sumerian Inanna . Tato  forma byla přímo popsaný na počátku řecké a latinské verze Bible, kde bylo méně zřejmé, že to byl ženský rod množný v hebrejštině.
 
Vvelmi silný démon. V umění, v Dictionnaire Infernal , Astaroth je líčen jako nahý muž s opeřenými křídly, nosící korunu, držíc hada v jedné ruce, a jezdí na zvířeti podobnému drakovi . Podle Sebastien Michaelis ,  je to démon první hierarchie, který svádí formou lenosti, marnivosti a racionalizace filozofie. Jeho protivník je sv Bartoloměj , který může  před ním chránit a bránil Astarothu v pokušení.

NAHORU

Azazel

Azazel (hebrejsky: עזאזל, arabsky: عزازل Azazil) je v Tanachu (židovské Bibli) a také i v islámu nadpřirozená bytost, někdy označovaná jako padlý anděl či ztotožňována se Satanem.
 
V knize Leviticus (Lv 16) jsou popisovány obřady Dne smíření. Áron vzal od společenství Izraelitů dva kozly. Postavil je před Hospodina u stanu setkávání a mezi oběma kozly losoval: jednoho pro Hospodina, druhého pro Azazela. Kozel, na něhož padl los pro Hospodina, byl obětován jako očistná oběť. Na druhém kozlu byl vykonán smírčí soud: byly na něj vloženy hříchy Izraele a byl vyhnán k Azazelovi do pouště.
Podle židovského středověkého komentátora Rašiho Azazel v tomto případě není bytost, ale označuje místo jisté smrti, pravděpodobně srázu, ke kterému byl kozel zahnán. Někteří badatelé se domnívají, že Azazel je démon pouště (a tím i smrti) a jako takový přešel do judaismu.

Azazel je zlý duch. Podle midraše „Šemchazaj a Azazel“ patřil k vůdcům skupiny padlých andělů z počátku existence světa a lidstva. Ženy učil líčit se a muže vyrábět zbraně, čímž je někdy brán jako ten, kdo na svět přinesl žárlivost, marnivost a svár. Podle midraše se i kvůli Azazelovu chování Bůh rozhodl zničit zemi potopou trvající 40 dní.

NAHORU 

Baal / Bael

 
Jeden z princů pekla. Ba ʿ al j znamená "pán", který byl aplikován na množství bohů západě.
Byl uctíván Arameansem , který přinesl jeho uctívání do dalších částí Středomoří.V Bibli je uvedených libovolný počet místních božstev, žádné z nich se odkazovalo na Hadad, lidé začali považovat termín ne jako odkaz ale jako osobnost. Až do archeologických vykopávek v Ras Shamra a Ebla, které odhalili texty vysvětlující syrské pantheon, Ba ʿ al Zebûb byl často zaměňován s různými semitský božstvi jmenoval Ba ʿ al, v Novém zákoně se může odkazovat  na  ďábla nebo satana.

Belfegor

V démonologii je Belfegor démon, který pomáhá lidem činit objevy. Svádí lidi navrhováním chytrých nápadů, díky kterým mají zbohatnout. Podle některých démonologů 16. století se jeho síla zvyšuje v dubnu. Biskup a lovec čarodějnic Peter Binsfeld věřil, že Belfegor láká lidi na jejich lenost.
Jméno Belfegor pochází z asyrského Baal-Peor, což je moabský bůh, k němuž se Izraelité připojili v Shittim a který byl spojován s prostopášností a orgiemi. Byl uctíván v podobě falusu. Coby démon je v kabalistických spisech popisován jako “zpochybňovač”, odpůrce šesté sefiroty, “krásy”. Pokud je přivolán, umí poskytnout bohatství a moc objevovat důmyslné vynálezy. Jeho úloha jako démona spočívala v zasévání sporů mezi lidmi a ve svádění ke zlu skrze rozdělování bohatství.
Belfegor byl zobrazován dvěma odlišnými způsoby: jako nádherná nahá žena nebo jako obrovský vousatý démon s otevřenými ústy, rohy a zašpičatělými nehty. Belfegor se také objevuje v Miltonově Ztraceném ráji a v Hugových Dělnících moře.
Podle pověsti byl Belfegor poslán z pekla Luciferem, aby zjistil, zda na zemi opravdu existuje něco takového jako manželské štěstí - tato zvěst se totiž dostala k démonům, kteří ale věděli, že lidé nebyli stvořeni k tomu, aby žili v harmonii. Belfegorovy zkušenosti na zemi jej brzy přesvědčily, že zvěst byla nepodložená. Tento příběh můžeme najít v mnoha raných dílech moderní literatury, odtud užití jména jako označení misantropa nebo prostopášníka.

NAHORU

Belial

Belial (také Be'lial, Belhor, Baalial, Beliar, Belias, Beliall, Beliel, Bilael, Belu, z hebrejštiny בְּלִיַּ֫עַל Bəliyyáal, také jmenoval Matanbuchus, Mechembuchus, Meterbuchus ve starších skriptech) je jeden z čtyř korunních princů pekla a démon v Bibli , židovský apokryf a křesťanské apokryf . To je také termín používaný k charakterizování nebo obsahuje obrovské špatnosti a ničemnosti.
 Etymologie tohoto slova je nejistý, ale je nejvíce obyčejně se překládal jako "postrádající hodnotu". Někteří učenci přeloží to z hebrejštiny jak "bezcenný" (Beli yo'il), zatímco jiní překládají jako "yokeless" (Beli ol ), "smět mít žádné povstání" (Belial) nebo "nikdy ke svahu" (Beli ya'al). Jen několik etymologists předpokládá, že je vymyšlený od začátku.  V knize výročí , penilely neobřezaný pohané jsou nazýváni "synové Belial."
V Goetia , je Belial řekl, aby byl silný a mocný král přes padesát legií, se poté, co Lucifer . On se objeví jako dva krásné anděly sedí v ohnivém voze. Jeho účel v Goetia je, aby mág populárně známé, možná je stále titulů. To je také psáno, že oběť musí být, nebo bude ležet na mága.

NAHORU

Belzebub

 
Belzebub (z hebrejského Ba‘al Zebûb, בעל זבוב) je označení démona, jméno, které se někdy užívá jako ekvivalent Lucifera či Satana. Jméno se nejčastěji interpretuje jako pán much, protože lidé věřili, že hejna much, která je sužovala, musí být výplodem ďábla.
Je spojován s přespřílišným požíváním nápojů i potravin je považován za démona obžerství.
Belzebub je nejen jeden z nejznámějších ďáblů (spolu se jmény knížete nejvyššího, čili Lucifera a kolegy Satana se stalo i jeho synonymem celého pronároda) ale také jedním z nejstarších. Zaručeně existoval dávno před vznikem židovského náboženství. Hebrejský Ba' al zevuv či Ba' al-zebúb bývá označován za Pána much (odtud ilustrační obrázek), pokud jím kdy byl, pak rozhodně nevelel myriádám tohoto nepříjemného nemoci roznášejícího hmyzu při útoku na lidstvo, nýbrž naopak před ním chránil – ačkoliv epidemiologie starých národů nebyla na výši dnešní, jedna a jedna si už tehdy sečíst uměli a ochranou před mouchami se zabývala celá řada božstev (Zeus Apomnis, kupříkladu). Podle některých byl božstvem města Zebub,ale judaismus ho definitivně přejmenoval na Ba'al zvuva, čili Pána domu. Etymologie jeho jména je ovšem mnohem složitější, semitský kořen -zvl označuje hnojiště (arabské zivl), talmudské zabal pak nečistý. Pán domu také mohl vyjadřovat příslušnost k určitému domu, čili kultu, nebo eufemisticky označovat podzemní příbytek mrtvých či démonů

NAHORU

Caym

Caym je démon považuje šéf Hell v germánské mytologii, podle některých autorů, ale není jisté, zda to démon, je pre-a post-křesťanský původ, protože za normálních okolností není v běžné seznamu germánských mytologických bytosti, to také bylo navrhl, že jeho jméno může pocházet z biblického Kaina , otec všechny příšery podle Beowulf , ale nepodařilo prokázat. Dokáže napodobit hlasy všech zvířat a projevovat se v lidské podobě, kdy odpovídal na otázky. V umění on je líčen jako muž s zarostlý vlasy, vousy a knír, obě ruce nahoru, ovládat meč, nosí náramky, a ukazuje divoký výraz, nosí kalhoty a boty a na nohy, jsou některá zvířata a kusy dřeva .

Cerberus

Kerberos Κέρβερος latinsky Cerberus je trojhlavý pes, který střeží vchod do podsvětí a nikoho z něj nepustí. Podle jiných představ střežil především podsvětí před vstupem živých.
Bývá zpodobňován s třemi hlavami, dračím ohonem, na hlavách má místo srsti hady. Později se mu připisovalo i sto hlav, jedovatý dech a množství hadích hlav na šíjích.
Kerberos spatřil světlo světa jenom jednou, a to když ho vyvedl z podsvětí Héraklés při plnění dvanáctého úkolu. Mykénský král Eurysthea požádal Hérakla, aby mu přivedl Kerbera. S pomocí bohů se Héraklés dostal do podsvětí, byl vlídně přijat samotným Hádem. Ten mu dovolil Kerbera chytit za podmínky, že to dokáže holýma rukama. Kerberos se zuřivě bránil, avšak po Héraklově silném stisku slíbil poslušnost a následoval ho do Mykén. Když král Eurystheus spatřil strašného strážce podsvětí Kerbera, padl před Héraklem na kolena a prosil, aby příšeru odvedl zpět.

NAHORU

Čerchmant

Čili v Čechách. Český čert je samozřejmě bytostí známou a díky vrozenému oportunismu Čechů v posledních staletích ani ne tak zápornou. Spíš hloupou, kterou dokázal podvést kdejaký prosťáček. Podle některých pověstí dokonce i kladnou postavou, trestající lidskou zlobu.
 
Jinak se i u nás věřilo v proslulý pád z nebes, při němž dopad některých andělů zmírnila voda, ti se pak stali vodníky, případně skály (pěkně děkuji) a ti pak vzali za svou živnost lesních a skalních duchů.
Český čert se ve své původní podobě vždy podobá člověku. Ovšem kulhá, ať už bez zjevné příčiny nebo pro kopyto na jedné noze. Dalším poznávacím znamením jsou malé růžky ve vlasech, drápů na rukou se později čerti zbavit dokázali. Móda se po staletí neměnila, čeští pekelníci preferují černou případně chodí v zelené myslivecké uniformě. Samozřejmě je nadán umem změny ve zvíře – nejčastěji to bývá černá kočka, případně pes stejné barvy a ohnivých očí. Celoevropská ďábelská obliba v přeměně do kozla v České kotlině tak častá nebyla.
Stejně jako po celém světadíle, i u nás čerti postavili celou řadu staveb a provedli mnoho terénních úprav – postavili hrad ve Dvoře Králové, Ronštejně, mosty či brány v Lanšperku, na Dobříši i jinde. A zanechávali nejrůznější stopy, ať už v kamenech (Jihlava, Železná Ruda, Humpolec) či v podobě kamenů samých (Vyšší Brod, Stříbro, Velké Meziříčí). Také orali brázdy, vršili kopce, seznam by to byl dlouhý a zahrnoval několik desítek míst.
A proč zlý červ? Ďábel a čert jsou tabuizovaná slova a bylo je třeba nahrazovat opisy, jak už to je zvykem u mnoha jiných nepříjemností. V Čechách se tedy tomuto démonu říkalo:
 
Rohatý, čerchmant, čechman, čerchan, čermák, černast, červ, červivec, čmert, jalbl, nedobrý, ďas či černý.

NAHORU

Červený mužíček

   
Čert čili ďábel na sebe bere různé podoby a různá jména. V Nové Vsi u Křemže to jako červený mužíček vzal s podobou bez fantazie. Žádná zvířata., kozli, kočky nebo kohouti, poctivé zrzavě chlupaté tělo se žlutými rohy na hlavě. A také výměnou za duši nic nenabízel, nikoho nesváděl, nehrál karty a nepodnikal v stavebnické branži. Objevoval se o půlnoci a koho chytil, tomu prostě bez řečí usekl hlavu. Teprve v polovině devatenáctého století, kdy počet obětí červeného mužíčka přesáhl místní poměry, postavili na místě jeho působení kapličku, jejíž existence vzala pekelníkovi chuť na strašení.
 
Když si chůva Cummy nevěděla rady se svým svěřencem Louisem, strašila ho panem Brodiem. Jedním dechem pak dodávala, že si pro něho nepřijde pravý Brodieho duch, ale za něho převlečený čert. Duše pana Brodieho, která v té době bloudila po edinburských ulicích, strašila a prosila o odpuštění, asi sama o sobě neměla tu pravou pedagogickou sílu.
Většina duchů začíná svou kariéru dramatickým koncem, v případě Williama Brodieho to byla šibenice, na níž skončil v roce 1788 – zkoušel jí, mimochodem, přežít za pomoci stříbrné trubičky v krku. Od té doby se začal plížit ulicemi rodného města a naříkat. Až na kvílení to pro něj nebylo nic nového, protože právě plížení edinburskými ulicemi ho na šibenici přivedlo. A nebylo to plížení ledajaké, žádné číhání za rohem nebo kapesní krádeže, William Brodie byl fantomem, který po dlouhá léta prováděl odvážené loupeže, vykrádal byty, obchody i banky. Dvacet let se více než stovka městských strážných snažila dopadnout ono neznámé individuum, aniž by kohokoliv napadlo zajímat se o ctihodného a uznávaného truhláře, člena městské rady a člena Cape Clubu Brodieho. Teprve po mnoha letech, kdy byli dopadeni členové jeho gangu, dozvědělo se překvapené město o dvojím životě váženého cechmistra. Trvalo ještě nějakou dobu, než se Brodie ocitl za mřížemi a před soudem. A na šibenici. A jako duch v ulicích.
Vydržel strašit více než půl století, pomalu se propadaje do role pedagogického bubáka, jak se mohl přesvědčit i malý Louis. Těžko říci, jestli to byla slova chůvy Cummy, nebo nespočet památek a vzpomínek na rozporuplného zločince, které v Edinburgu přetrvávaly, jisté je, že ve čtrnácti letech sepsal Louis hru Deacon Brodie. Za moc nestála a kdyby nebyla dílem později proslulého spisovatele, svět by na ni dokonale zapomněl. Jenže malý Louis vyrostl v pana Louise Stevensona a William Brodie mu posloužil jako námět pro jeden z jeho nejslavnějších příběhů, Podivuhodný případ doktora Jekkyla a pana Hyda.

NAHORU

Mefistofeles

J.W. Ghoete - Faust - V 1.prologu uzavírá Bůh s Mefistofelem sázku o Faustovu duši. Mefistofeles není prostým ztělesněním zla, ale spíše radikálním skeptikem. V prologu prohlašuje: „Té síly díl jsem já, jež chtíc páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ Faust touží po vědění, ale to mu nepřináší štěstí. Vyvolá Mefistofela a podepisuje s ním smlouvu – jestliže bude aspoň na okamžik spokojen, propadne jeho duše ďáblu; ten mu za to bude sloužit do jeho smrti. Mefistofeles Fausta omlazuje a seznamuje ho s Markétkou. Mezi nimi vzplane opravdová láska, s čímž pekelný kníže nepočítal. Tato láska končí tragicky, Markétce umírá matka a bratr a ona nakonec zabíjí Faustovo dítě. Markétka je uvězněna a má být popravena. Mefistofeles ji nabízí své služby, ona ho však odmítá a umírá.

NAHORU